Erika strávila v manželství s Radkem šest let. Naštěstí měli dost rozumu, že si nepořídili dítě. Neminulo totiž dne, kdy by se nepohádali. Rozešli se nicméně kultivovaně a možná by i zůstali kamarády, kdyby Erika nechtěně neurazila exmanželovu novou partnerku.
Dva roky jsem rozvedená. Šťastně rozvedená. Jako dva dospělí lidé jsme s manželem Radkem dospěli k závěru, že naše manželství nemá úroveň a bude lepší, když každý půjde svou cestou.
Rozvod byl jediné rozumné řešení
S Radkem jsme se brali mladí po půlroční známosti. Jako zamilovaní blázni jsme se vzali na radnici jen před svědky a rodině i kamarádům jsme to oznámili až po svatbě. Uspořádali jsme velký mejdan s hudbou a pořádně začátek našeho manželství oslavili. Jenže to byl poslední den, kdy jsme byli šťastní. Když jsme spolu začali žít, euforii vystřídaly hádky. Hádali jsme se ohledně všeho.
Radek byl bordelář a já líná. Uměla jsem udržet pořádek v bytě, ale už jsem nechtěla uklízet po manželovi. Nerada jsem vařila a Radek se nechtěl stravovat v restauraci. Lišili jsme se úplně ve všem. V představách o trávení volného času, kam jet na dovolenou a kam investovat peníze. Nebylo dne, kdy bychom cítili pohodu. Když jsme se vysloveně nepohádali, bylo ve vzduchu alespoň napětí.
Rozešli jsme se jako přátelé
Vydrželi jsme to šest let. „Eriko, chtěl bych si promluvit. Naše manželství není dobrý. Chci se rozvést. Chci to ukončit v okamžiku, kdy jsme schopni spolu komunikovat. Za sebe můžu říct, že tě kdykoliv rád uvidím jako kamarádku, ale životem už půjdeme každý sám,“ vyslovil Radek nahlas to, co jsme věděli oba. Ulevilo se mi. V klidu jsme se na všem dohodli a rozvedli se.
Neměli jsme potřebu se vídat, ale napsali jsme si zprávy s přáními k svátku a narozeninám. Na Vánoce mi Radek dokonce telefonoval a popřál mi do nového roku. Byla jsem na nás pyšná, že jsme se chovali takto vyrovnaně a dospěle. Náš klidný rozvod ocenili i naši rodiče. Vnímali napětí mezi námi a měli stejný názor jako my. Lepší rozvod bez závazků než v budoucnu nešťastné děti.
Faux pas s exmanželovou přítelkyní
Naše idylka ovšem netrvala dlouho. Od společných známých jsem se dozvěděla, že má Radek novou přítelkyni. Moc jsem mu to přála. Já na nový vztah nepospíchala. Věnovala jsem se kariéře a výhodám svobodného života. Jinými slovy jsem málokdy skončila po návratu z baru v posteli sama. Radka jsem potkala minulý týden na parkovišti před obchodním domem. Špatně vidím na dálku, a tak jsem ho poznala až v momentě, kdy mě pozdravil.
Podívala jsem se na něj, usmála se a pozdravila ho taky. Prohodili jsme spolu pár slov. Jen to nejdůležitější. Zda jsou rodiče po zdravotní stránce v pořádku a zda se mají dobře. Vtom jsem zahlédla pohyb v Radkově autě. Zadívala jsem se na sedadlo spolujezdce a vyhrkla: „My se tady bavíme o rodičích a ty máš maminku v autě. Moc ji pozdravuj, já běžím.“ Jenže to nebyla Radkova maminka. Byla to jeho o patnáct let starší partnerka, která mi vinou vady zraku přišla bývalé tchyni neuvěřitelně podobná.
Asi jsem nebyla první, kdo takto Radkovu partnerku nechtěně urazil. Radek po mně velice nepříjemně vyjel. Začal mě urážet, že jí nesahám duševně ani po kotníky a je mu s ní milionkrát líp než se mnou. Dozvěděla jsem se i to, co jsem nechtěla. Evidentně z nás kamarádi nebudou. Přežiju to. Ale jedno vím - nikoho jsem cíleně urazit nechtěla. Byla to prostě blbá náhoda.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.