Facebook
Instagram
Vlasta se rozvedla s nevěrným manželem. Doufala, že když zmizí z jejího života, o jejich syna neztratí zájem. Jenže exmanžel založil novou rodinu s jednou ze svých milenek a minulost hodil za hlavu.
Můj bývalý manžel dobře věděl, že mám alergii na psy. Přesto se rozhodl, bez mého souhlasu, darovat našemu synovi štěně. Vím, že mi tím chtěl znepříjemnit život, ale naštěstí se mu jeho plán vymstil.
Syn chtěl psa
„Mami, Péťa dostal k narozeninám štěně! Proč já nemůžu mít psa? Všichni už nějakého mají!“ vykřikl můj syn Filip zklamaně. Jeho argument byl jednoduchý a přesvědčivý pro každé dítě v tom věku: Když jeho nejlepší kamarád může mít psa, proč by nemohl i on?
„Zlatíčko, už jsem ti to říkala mockrát, mám alergii na psy,“ povzdechla jsem si.
Filip nějakým způsobem rozuměl, co moje alergie znamená. Přítomnost psa u mě vyvolává kýchání, kašel a někdy i potíže s dýcháním. Ale to mu nebránilo, aby téma neotevíral znovu a znovu. Jako každé dítě si neuměl nechat vzít svůj sen. V jeho světě neexistovaly žádné překážky, které by mu bránily mít psa. Byl přesvědčený, že to celé stojí jen na mém tvrdohlavém „ne, protože ne“. A tak mě neustále přemlouval.
Mrzelo mě, že musím stále odmítat, ale neměla jsem jinou možnost. Lékař mi sice předepsal prášky, které fungovaly u velké části pacientů s touto alergií, ale u mě bohužel téměř nezabíraly. Dokonce mi doporučil, abych zbytečně nezkoušela další léčbu. Nejenže by mi nepomohla, ale znamenala by finanční zátěž. Navíc se moje alergie zhoršovala, když jsem byla ve stresu, a poslední dobou jsem důvodů ke stresu měla dost...
Manžel mě podváděl
Moje manželství s Petrem nebylo šťastné. Krátce po svatbě jsem si začala uvědomovat, že je tak trochu „věčný kluk“ – pohledný, okouzlující, ale nezodpovědný a snadno ovlivnitelný. Patřil mezi ty muže, kteří přitahují ženskou pozornost a... neumí ji ignorovat.
Když jsem poprvé zjistila, že mě podvedl, měla jsem pocit, jako by se mi zhroutil svět. Myslela jsem, že je konec. A místo aby se snažil naše manželství napravit, Petr mě dál podváděl.
„Ty ženy pro mě nic neznamenají!“ omlouval se pokaždé, když jsem odhalila další aférku. „Miluju jen tebe, nechápu, proč jsi tak naštvaná.“
„Když pro tebe nic neznamenají, tak s tím přestaň!“ říkala jsem mu s pláčem. „Víš přece, jak moc mi ubližuješ...“
Ale Petr toho nebyl schopen. Jeho nevěry byly pravidelným problémem, dokud jsem nezjistila, že jedna z jeho milenek čeká dítě. Byla jsem v šoku, ale zároveň jsem věděla, že to je definitivní konec. Podala jsem žádost o rozvod.
Exmanžel mě chtěl naštvat
Petr se brzy začal plně věnovat své nové rodině a na našeho Filipa zapomínal. Navzdory mým prosbám, aby zůstal v jeho životě, se stále vymlouval: na práci, na povinnosti, na peníze... Vždycky si našel nějaký důvod. Co bylo ještě horší, snažil se Filipa přesvědčit, že za jeho nepřítomnost můžou alimenty, které mi platil.
Kluk tomu časem začal věřit, a to mě nesmírně bolelo. Nechtěla jsem, aby si o svém tátovi myslel něco spatného. A tak jsem se snažila dál bojovat o jejich vztah, i když to Petr odmítal.
Překvapivě se objevil na Filipových desátých narozeninách. Byla jsem ráda, bála jsem se totiž, že zapomene nebo schválně nepřijde, aby mě poškádlil. Ale přišel, a já byla šťastná... dokud jsem neviděla jeho dárek. Štěně! Roztomilé, huňaté štěně, které si okamžitě získalo Filipovo srdce.
A mně se podlomila kolena. Petr přece věděl, že jsem alergická na psy! Jistě to udělal jen proto, aby mi zkomplikoval život. Když jsem sledovala Filipa, jak se usmívá a objímá to malé štěně, hlavou mi běželo: „Co teď? Když Filipovi řeknu, že psa nemůžeme mít, bude mě nenávidět!“
Byla jsem v pasti
Nechat si psa pro mě znamenalo obrovskou výzvu, ale jak bych mohla Filipovi pokazit takovou radost? Zatnula jsem zuby a vykouzlila úsměv.
„Jaké mu dáš jméno?“ zeptala jsem se.
„Já?“ Filip se na mě podíval s vykulenýma očima.
„Jasně, vždyť je to tvůj pes,“ odpověděla jsem, i když se mi v krku tvořil knedlík.
„Co třeba Bublina?“ navrhl Filip s jiskřičkami v očích.
Petr převrátil oči. „Bublina? To je přece směšné jméno. Nemůžeš vybrat něco rozumnějšího?“
„Ale Bublina se mi líbí!“ trval na svém.
„Mně se taky líbí,“ podpořila jsem syna.
Petr pokrčil rameny, očividně byl zklamaný, že se mu nepovedlo naštvat mě. Rychle se rozloučil a zmizel, ještě než jsme stihli rozkrojit dort. Filip byl ale tak zaujatý svým novým kamarádem, že si ani nevšiml, kdy jeho táta odešel.
Alergolog mě překvapil
Sledovala jsem, jak Filip pečuje o Bublinu. Udělal mu pelíšek u své postele, krmil ho a chodil s ním na procházky. Úplně se změnil, místo vysedávání u počítače si užíval čas venku se svým psem.
Napjatě jsem očekávala alergickou reakci, ale nic se nedělo. Když jsem o pár dní později šla na kontrolu k alergologovi, napadlo mě, že možná už na psy nejsem alergická.
„Je to možné,“ zamyslel se lékař. „Alergie někdy samy vymizí, i když příčinu neznáme. Nebo se možná váš organismus přizpůsobil tomuto konkrétnímu psovi.“
Měl pravdu. Od té doby uplynuly dva roky a Bublina je stále s námi. Filip získal přítele, kterého miluje celým srdcem. A já také...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Leona Machálková touží po nové lásce: O deset let mladšího bych zvládla, chci ještě něco zažít
Leona Machálková touží po nové lásce: O deset let mladšího bych zvládla, chci ještě něco zažít
Související články
