Facebook
Instagram
Erika netušila, čemu všemu může v životě čelit po boku vlivné osobnosti, jakou byl její manžel. Přestože se zpočátku vše zdálo ideální, osud občas dokáže zamíchat kartami tak, že to člověka úplně zaskočí.
Brala jsem si manžela s vidinou, že jsem udělala životní terno, protože byl celkem vlivně politicky postavený. Byla jsem na sebe pyšná a chtěla jsem, aby vše fungovalo jak na drátkách. Mělo mě hned trknout, když si mě taková vlivná osobnost bere na úřadě s dvěma svědky, že tady něco nehraje.
Chtěl za každou cenu dítě
Byli jsme svoji sotva dva měsíce, když na mě Jakub, tak se jmenoval můj vlivný manžel, začal tlačit, že chce dítě. Nebyla jsem proti. Jako manželce starosty mi dávalo smysl podniknout tento krok, aby se upevnila důležitost jeho postavení na veřejnosti. Naše snaha se však rychle proměnila v boj. Nemohla jsem otěhotnět a Jakub na mě tlačil čím dál víc, neustále se ptal, jestli jsem v pořádku. To mě jen ještě víc stresovalo.
Na veřejnosti se mě snažil příliš neukazovat, údajně proto, aby nenaštval svou matku. Tvrdil, že mě poznat nemůže, protože je nemocná a stejně by si mě nepamatovala kvůli své zákeřné nemoci. Také se mě snažil držet dál od médií, aby mi zajistil klid na plánované otěhotnění. Jako poslední přišel fakt, jehož důvod mi došel až později, že nechtěl, abych ho navštěvovala v práci. Na oplátku mi zařídil luxusní dům snů v jedné malé vesničce s velmi slabým signálem. Když se nám rok nedařilo přijít do jiného stavu, domluvil mi umělé oplodnění na jedné z nejlepších klinik v Praze.
V médiích se ukazoval po boku úplně jiné ženy
Docházela jsem několik týdnů na kliniku, kde jsem se snažila otěhotnět. Z nudy jsem procházela všechny noviny a časopisy, které mi přišly pod ruku. Náhodou jsem narazila na článek, kde se můj manžel chlubí novou přítelkyní Alenkou. Byla to lékařka a navíc velmi pohledná. Nechápala jsem, co se děje.
Okamžitě jsem mu zavolala a chtěla vysvětlení. Jeho odpověď mě naprosto zaskočila. „Lásko, gratuluju, jsi těhotná. Teď mi zrovna volal tvůj lékař. Prosím tě, nestresuj se, média vždycky lžou.“ Byla jsem zmatená, šťastná a naštvaná zároveň.
Když jsem chtěla zavolat jeho matce, spustil na mě hysterický křik
Poslední dny těhotenství byly náročné, hormonálně i psychicky. Tlačila jsem na Jakuba, aby zavolal své mámě a řekl jí, že bude babičkou. „Když to neuděláš ty, udělám to sama,“ vyjela jsem na něj. A to jsem zřejmě dost přestřelila, jelikož Jakub na mě začal hystericky křičet, ať ho přestanu manipulovat a uklidním se, jinak z toho předčasně porodím.
Uplynulo pár dnů a já po těžkém porodu, u kterého Kuba samozřejmě chyběl, držela naše dva syny v náručí. Moji rodiče, celí natěšení, okamžitě přijeli, a já byla alespoň na pár okamžiků šťastná. Jenže ten nepříjemný pocit, že je něco špatně, mě neopouštěl. Naši byli úžasní a hodně mi pomáhali. Porodit dvojčata a starat se o ně téměř sama daleko od města bylo dost vyčerpávající. Jakuba jsem kvůli pracovní vytíženosti skoro neviděla.
Jednou se mě máma zeptala: „A co Jakubova máma? Jak přijala vnoučátka?“ Postavila jsem se proti ní, zhluboka se nadechla a přiznala: „Já vlastně ani nevím.“
Moje máma mi oznámila krutou pravdu
Po čase přijeli rodiče, aby mi zas pomohli. Byla jsem tak zahlcená povinnostmi, že jsem okolní svět přestala úplně vnímat. Mamka mě jednoho dne posadila ke stolu, připravila mi čaj a spustila: „Eriko, musím ti něco říct.“ Už jsem tušila, že to nebude nic dobrého.
„Víš, že Kubova máma je vážená primářka fakultní nemocnice? Není nemocná, jak tvrdí. Jakub se na veřejnosti stále objevuje vedle ženy jménem Alenka. Po tragické nehodě tato žena nemůže mít děti, ale podle jeho slov chtějí děti adoptovat.“ Nemohla jsem tomu uvěřit. Nezmohla jsem se ani na slovo.
„On tě uklidil do ústraní, aby ses nedostala k médiím. A je dost možné, že bude chtít kluky získat do své péče,“ dodala mamka. Věděla jsem, že má pravdu. Využil mě a ještě mě chtěl veřejně znemožnit. Ale válčit proti takovým lidem by byla sebevražda. Potřebovala jsem čas, abych nabrala sílu, a požádala jsem o rozvod. Přesto jsem se dostala do životního bodu, kdy jsem nevěděla, jak dál.
Souboj o děti, který nemá konce
Dnes soupeříme o děti a nemá to konce. Snaží se mi je odebrat, ale díky mým rodičům, kteří při mně stojí, se mu to zatím nedaří. Dokonce se to už několikrát dostalo do médií, kde mě brilantně očernil. Přesto všechno se snažím svým chlapcům zajistit normální život a boj o ně nikdy nevzdá
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Leona Machálková touží po nové lásce: O deset let mladšího bych zvládla, chci ještě něco zažít
Leona Machálková touží po nové lásce: O deset let mladšího bych zvládla, chci ještě něco zažít
Související články
