Ester (30): Chtěla jsem začít nový život na vesnici. Místo idylky jsem řešila děsivé podmínky jak z jiného století

Když jsem se po rozchodu s bývalým přestěhovala do malého pronájmu na vesnici, byla jsem ráda, že mám vůbec střechu nad hlavou. Cena byla nízká, okolí klidné, sousedé milí. Pro mě a mého tříletého syna to měl být nový začátek.

Mohlo by Vás zajímat:

Vlasta (34): Chtěla jsem pro sebe a dceru lepší život, ale jako samoživitelka jsem selhala

Hned první dny jsme přišli o vodu

Dům byl sice starý, ale útulný. Jenže už první večer mě zarazilo, že kohoutek sotva čůral. Majitel mě uklidnil, že tlak vody tu bývá slabší, a já to neřešila. Další den už neteklo nic. Otočím kohoutkem – nic. Sprcha? Nic. Toaleťák ve záchodě se jen hromadil. Říkala jsem si, že to bude jen nějaká porucha. Když ale voda netekla ani další den, začala jsem si zjišťovat, co se děje. A pak mi to došlo. Dům nebyl napojený na vodovod. Fungoval na studnu, ale ta byla téměř prázdná. Majitel? Najednou nebral telefon.

Běhala jsem po vesnici a ptala se sousedů, co s tím. Jediná rada byla – dovážet vodu v kanystrech nebo si ji tahat ze vzdálené obecní studny. Balená voda v obchodě? Rychle došla, stejně jako moje úspory. Musela jsem synovi vysvětlit, proč si nemůže dát vanu, proč už se nemyje jeho oblíbenou voňavou pěnou. Proč se čaj vaří jen z vody, kterou jsem pracně nanosila v lahvích.

Nejhorší bylo prádlo. Po týdnu začalo být všechno cítit – postel, oblečení, já. Dětské oblečení se špinilo rychlostí blesku a já už neměla, co mu obléct. Tak jsem vzala velký hrnec, nalila do něj balenou vodu a ručně drhla. Jenže to bylo k ničemu. Oblečení bylo tvrdé, zapáchalo, nevymáchala jsem ho pořádně.

Mohlo by Vás zajímat:

Marta (41): Kvůli finanční krizi jsem dětem nemohla zaplatit školní výlet. Pomoc nakonec přišla z nečekané strany

Pohrozila jsem medializací

„Lidi tady běžně chodí prát jídlo k řece, když dojde voda. Můžete to zkusit,“ řekla mi sousedka. Chvíli jsem si myslela, že si dělá legraci. Ale když jsem viděla, jak špinavé hadry vrším v rohu místnosti a nevím, co s nimi, pochopila jsem, že jinou možnost nemám.

Dala jsem syna na hlídání a s velkým kýblem vyrazila k řece. Připadala jsem si jako nějaká žena z dávných časů, když jsem klečela u břehu a drhla prádlo proti kamenům. Voda byla studená, ruce mě bolely, kolena otlačená. Trvalo mi hodiny, než jsem všechno aspoň trochu vyprala. A když jsem to odnášela zpátky domů, byla jsem promočená, unavená a ponížená.

Takhle to nešlo dál. Zavolala jsem na úřady, kontaktovala právníka, ale nic se nedělo. Nakonec jsem majitele vypátrala přes jinou nájemnici, která s ním měla podobné zkušenosti. Teprve když jsem mu pohrozila medializací a právním řešením, nabídl mi, že mě pustí z nájmu bez pokuty. V tu chvíli jsem už měla sbalené tašky. A doufám, že už mě čekají jen hezké časy v jiném bytě...

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Lenka (32): Osmiletý syn začal nosit ze školy stále zvláštnější úkoly. Posvítila jsem si na paní učitelku a nestihla se divit