Facebook
Instagram
TikTok
YouTubeEster znala svou budoucí tchyni dávno předtím, než se zamilovala do jejího syna. Nečekala však, že jí zamlčí něco dost zásadního. Něco, co jí nakonec úplně změní život...
S Evou, mojí budoucí tchyní, jsem se znala řadu let z práce. Obě jsme pracovaly jako účetní v jednom hotelu, dokonce byla mojí nadřízenou. Brzy jsme si sedly a náš pracovní vztah postupně přerostl v blízké přátelství. O to víc mě zranilo, že mi hned na začátku, kdy jsem poznala jejího syna Dalibora, neřekla celou pravdu. Důvěřovala jsem jí, a právě proto to tak bolelo.
Byla to láska na první pohled
Dalibor přišel jednou pro mámu do práce, chtěl ji odvézt k lékaři. Eva si hned všimla, že jakmile vešel do naší společné kanceláře, nedokázal ze mě spustit oči. A okamžitě začala jednat. „Tak vy dva, kdy si konečně zajdete na večeři?“ prohodila později s úsměvem.
Zčervenala jsem. Dalibor byl opravdu pohledný muž a bylo znát, že je stejně nesmělý jako já. Neodvážil se mě oslovit, ale Eva všechno rozhýbala. Naše první rande nám připravila jako nějaká dohazovačka, doslova servírované na stříbrném podnose.
Musím říct, že jsme se do sebe zamilovali velmi intenzivně. Byla to láska, která přišla rychle a zasáhla nás oba naplno.
Tchyně mě tlačila do svatby
Byli jsme zamilovaní a užívali si lásku. Tak, jak to bylo, nám to zatím stačilo. Jenže Eva začala postupně, nejdřív nenápadně a později o něco důrazněji, tlačit na svatbu. Vždycky jsem říkala: „Není kam spěchat, teprve se poznáváme.“ Právě tahle moje slova v ní ale často spouštěla potřebu tlačit ještě víc.
Upřímně se přiznám, že jsem nikdy netoužila po dětech. Otevřeně jsem o tom mluvila jak s Evou, tak s Dalíkem. A bylo příjemné, že mě za to ani jeden neodsuzoval, na rozdíl od většiny ostatních lidí. Možná právě proto jsem nakonec tlaku podlehla a Dalíka si vzala.
Po svatbě se zásadně něco změnilo
Všechno se seběhlo neuvěřitelně rychle. Svatba, stěhování, nový začátek, a to všechno se odehrálo během půl roku. Eva vždycky říkala: „Vezmete se v té největší lásce a celý život se budete poznávat.“ A něco na tom bylo. Nakonec jsem tomu dala zelenou s tím, že nějak to dopadne.
Po nastěhování do nového bytu jsem ale začala vnímat něco zvláštního. Žila jsem s Dalíkem, ale jako by měl dvě tváře. Ten první byl člověk, do kterého jsem se zamilovala, tichý, něžný, pozorný. Ale pak tu byl druhý Dalibor. Objevoval se ve zvláštních chvílích, kdy byl duchem úplně jinde.
Začal slyšet hlasy, býval podrážděný, nervózní. Někdy jsem měla pocit, že vůbec neví, kdo jsem. Jeho chování se najednou měnilo, jako by v něm vedle sebe žily dvě bytosti. A já si poprvé připustila, že se něco děje. Něco, co mi nikdo předtím neřekl.
Konečně jsem se dozvěděla pravdu
Byla jsem v koncích. Nevěděla jsem, s čím mám tu čest, a tak jsem zavolala tchánovi, jestli netuší, co se s jeho synem děje. Eva mi totiž tvrdila, že je Dalibor jen nervózní ze společného života.
Tchán ale nezaváhal a řekl mi to na rovinu: „Dalibor trpí schizofrenií. Musí brát léky, Ester, jinak se z toho zblázníš. Nás to s Evou rozvedlo,“ dodal tiše. Byla jsem otřesená, ale zároveň vděčná, že konečně někdo promluvil upřímně. Sedla jsem si s Daliborem a začali jsme spolu hledat řešení.
Ale popravdě nevím, jestli budu dostatečně silná, abych tohle manželství ustála.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
