Rodina by si měla pomáhat, to je jasná věc. Kde ale leží hranice, kdy už by člověk měl myslet víc na sebe? V takové situaci je Eva, která pravidelně půjčuje peníze své sestře. Sama pak nemá na zubaře, kterého opravdu potřebuje.
Chápu, že kromě mě se nemá na koho obrátit, ale nepřehání to už? Dvě tisícovky nejsou pro mě málo, jenže kdo jiný by Sabině půjčil, když ne její vlastní sestra? Když mě tedy požádala o pomoc, beze slova jsem jí ty peníze podala.
Sestra si ode mě půjčovala peníze
Sabina dělala kompletní rekonstrukci bytu a já věděla, že má hluboko do kapsy. Sama jsem toho moc neměla, jsem samoživitelka, ale nedokázala jsem říct ne. Sabina mi poděkovala a slíbila, že jakmile dostane výplatu, všechno mi vrátí. Jenže o pár dní později mě požádala o další peníze s tím, že nemá na jídlo.
Měla jsem našetřených deset tisíc korun na zubaře. Po naší mamince jsem zdědila špatné zuby a léta zanedbávání kvůli nedostatku financí udělala své.
„Tak co, Evi, nemohla bys mi ještě něco půjčit?“ naléhala Sabina. „Hrozně by mi to pomohlo...”
Z šuplíku jsem vytáhla pět tisíc. Neřekla jsem jí, na co jsem ty peníze plánovala použít. Záleželo na tom? Jenže Sabinina finanční situace se den ode dne zhoršovala. „Představ si, přišla jsem o ty směny navíc!“ plakala mi do telefonu.
To znamenalo jediné: plánovaná rekonstrukce se nedokončí a já neměla ponětí, kdy mi vrátí dluh. Věděla jsem, že s platem zdravotní sestry toho moc nezmůže. Po směnách v nemocnici si přivydělávala nočními směnami na soukromých klinikách, kde se starala o pacienty po operacích. Teď ale neměla žádnou další možnost výdělku.
Na svého manžela se spoléhat nemohla. Nejenže vydělával málo, ale ještě si myslel, že jejich byt je v pořádku a není potřeba nic řešit. Když se pustila do rekonstrukce, řekl jí, že jen vyhazuje peníze. Došlo mi, že jsem jediná, kdo jí může pomoci. „Nemusíš mi ty peníze vracet hned. Počkám, až budeš mít z čeho,“ řekla jsem velkoryse, i když jsem vůbec nebyla nadšená, že zase musím odložit návštěvu u zubaře.
Rodina si má pomáhat
Naštěstí mi zhruba po dvou týdnech Sabina zavolala s tím, že se na ni usmálo štěstí a znovu má přivýdělek. Ke konci měsíce mi vrátila pět tisíc korun. Okamžitě jsem si domluvila zubaře... a dokonce jsem šla i ke kadeřnici! Měla jsem radost, že konečně dělám něco pro sebe, zatímco Sabina zase v klidu pokračuje v rekonstrukci bytu.
Jenže už za týden mi volala znovu. „Evo, potřebovala bych zase malou půjčku,“ řekla.
Zarazila jsem se. Už jsem věděla, že u zubaře nechám všechny peníze, které mi zbyly. Neměla jsem žádnou rezervu a Sabina měla zase finanční problémy. Stejně jsem slíbila, že jí pomůžu. Koneckonců, je to moje sestra a moje potřeby mohou počkat.
Připadalo mi, že její situace je vážnější než ta moje. Rekonstrukce bytu není žádná legrace. Stačí prasklá trubka nebo nebo nějaké práce navíc a všechny plány i rozpočty se sesypou. A tehdy mizí peníze z peněženky rychlostí blesku. Ani jsem nepomyslela na to, že čím déle budu návštěvu zubaře odkládat, tím hůř to pro mě dopadne.
Nikdy jsem neřekla ne
Chtěla jsem Sabině pomoci, protože jsem věřila, že její finanční problémy jsou jen dočasné. Dříve nebo později ta rekonstrukce skončí. A s tou prací se to taky nějak vyřeší. Vždyť říkala, že jí slíbili půl úvazku na klinice estetické chirurgie. Zatím tam měla jen brigádu…
„Žádný problém,“ řekla jsem, když mě nadšená sestra políbila na tvář. „Jednou, až budu potřebovat já, pomůžeš zase ty mně,“ dodala jsem a zavřela za ní dveře.
Byly jsme tak vychované, že si máme vždycky pomáhat. „Až tady já a táta nebudeme, zůstanete na světě jen vy dvě. Budete mít jen jedna druhou,“ říkávala nám často maminka.
A měla pravdu. Kromě dcery jsem měla už jenom Sabinu. Ona to tak asi cítila taky, protože se na mě obracela pokaždé, když měla problém.
Měla bych myslet na sebe
O pár dní později mi Sabina zavolala, že se večer po službě zastaví s penězi. Když přišla, jen jsem na ni zírala. Měla stylově ostříhané a obarvené vlasy a čerstvou manikúru.
„Vždycky jsem chtěla takovou blond,“ vysvětlovala, když si všimla, že ji zkoumavě sleduji.
„Po tom všem prachu z rekonstrukce jsi určitě měla ruce ve strašném stavu,“ řekla jsem cynicky, doufajíc, že v mém tónu pozná náznak podráždění.
Pak mi vážným hlasem vysvětlila, že o sebe musí dbát. A tehdy mi to došlo. Sabina si sice půjčovala na rekonstrukci, ale bez váhání utrácela i za sebe. Vždycky si zakládala na vzhledu, nikdy nešla ven bez make-upu a nedovolila, aby měla odrosty. Taková prostě byla.
A já? Vždycky jsem stavěla potřeby ostatních nad své vlastní. Ale teď jsem si slíbila, že než Sabině půjčím další peníze, nejdřív se postarám o sebe. A tentokrát už návštěvu u zubaře nezruším!
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.