Anna (32): Sestra vždy chtěla všechno bez námahy. Za život s boháčem ale zaplatila vysokou cenu

Moje sestra Kamila (30) a já jsme si nikdy nebyly blízké. Nevím proč. Nehádaly jsme se víc než naši vrstevníci, ale něco mezi námi nehrálo a vždycky tu byla vzájemná nechuť udržovat vztah. Dlouhodobější pobyt v jedné místnosti obvykle skončil velkou hádkou nebo tím, že jsme spolu několik týdnů nemluvily.

Mohlo by Vás zajímat:

Martina (35): Moje sestra žila s chlapem, který pil a bil ji. Nikdo nečekal to, co nakonec udělala

Měly jsme odlišné přístupy k životu

Naše matka střídala pokusy kárat nás a povzbuzovat, abychom spolu trávily víc času. Používala různé metody – od připomínání, že máme jen jedna druhou, až po snahu vyvolat v nás pocit viny, že až ona a otec zemřou, zůstaneme tady jen my dvě. Ale nic se nikdy nezměnilo.

Na mé sestře mě vždycky štvalo, že se, alespoň podle mého názoru, snažila jít cestou nejmenšího odporu a rychle získat to, na co jsem já musela pracovat roky. Často se jí to skutečně podařilo, což mě dohánělo k šílenství.

Nikdy nedokončila žádnou školu, ale vždycky měla peníze na to, co chtěla. Pokud je nedostala od rodičů kvůli tomu, že se tvářila jako oběť, vždycky se našel nějaký kamarád, kluk nebo holka, kdo jí finančně pomohl. Nevím, jak to dělala, ale fungovalo to.

„Štveš mě, protože to máš lehké. Máš dobrou práci a vyděláváš hodně peněz, zatímco já nemám ani maturitu,“ stěžovala si.

„To si snad děláš legraci... Za tím jsou roky tvrdého studia. Nikdo ti nebránil odmaturovat a jít na vysokou školu,“ vybuchla jsem.

„No jo, ale to není snadné. A já mám dyslexii, dysgrafii a problémy s pamětí,“ vyjmenovala obvykle různé potíže, i když u ní nikdy žádná z těchto poruch nebyla diagnostikována. To mě rozčilovalo ještě víc. Takové diskuse vždy končily špatně a náš vztah se nezlepšoval.

Mohlo by Vás zajímat:

Kamila (42): Roky jsem tolerovala, že mě manžel občas fyzicky napadne. Pak mi ale úplně cizí muž otevřel oči

Jde jí jenom o peníze

Pak se začala stýkat jen s lidmi, kteří měli hodně peněz. Nevím, jak to dělala, protože nepodnikala, neměla žádný majetek, ale její přátelé ji vozili čím dál dražšími auty.

„Kamila se nějak změnila,“ svěřila se mi jednoho dne její kamarádka z dětství. „Přestala se mnou mluvit. Tahá se s nějakými kluky po nočních klubech. Vypadá to s ní špatně. Možná bys jako její sestra mohla něco udělat. Se mnou nechce mluvit...“

Rezignovaně jsem si povzdechla. Jako obvykle jsem měla pomáhat své sestře, která dělala všechno pro to, aby se dostala do nějakého průšvihu. Nemohla jsem to ale nechat být. Zavolala jsem Kamile a pozvala ji na kávu. Souhlasila bez protestů, což mě překvapilo.

Když jsem vešla do kavárny, málem jsem ji nepoznala. Měla nové šaty, které ale vůbec nebyly v jejím stylu. Vypadala jako z obálky nějakého časopisu. To oblečení bylo určitě značkové.

„Kamilo, co je to za novou image?“ zeptala jsem se sarkasticky, nemohla jsem si pomoct. Byla jsem na sebe naštvaná, protože jsem věděla, že můžu tuhle konverzaci zničit dřív, než vůbec začne. Neměla bych s ní takhle mluvit.

„Jen se posmívej... Roman mě miluje a stará se o mě,“ řekla s úsměvem.

„Roman? O něm nic nevím... Kdo to je?“

„A ani nemusíš. Není to tvoje věc. O čem jsi chtěla mluvit?“ zeptala se a nenuceně si prohlížela svoji novou manikúru, což bylo očividně schválně, abych si toho všimla. Těžce jsem si povzdechla, ale rozhodla se držet jazyk za zuby.

„Eva se zmínila, že se jí vyhýbáš, že lítáš po nočních klubech...“

„Ať si hledí svého... a ty taky,“ řekla a odešla.

No jo... výsledek této konverzace nebyl překvapující...

Mohlo by Vás zajímat:

Gábina (30): Moje manželství bylo jako bonboniéra. Nikdy jsem nevěděla, jestli dostanu růži, nebo facku

Tohle jsem nečekala

Nemluvily jsme spolu půl roku. Pak mi zničehonic zavolala.

„Anno... můžeme se sejít? Prosím...“ řekla tiše.

Byla jsem tak překvapená a zvědavá, že jsem bez váhání souhlasila. Poprvé po dlouhé době jsem se nemohla dočkat setkání se svou sestrou. Domluvily jsme si schůzku v parku u řeky.

Byl teplý slunečný den. Kamila seděla na lavičce. V drahých šatech a s kabelkou od známého návrháře, ale shrbená. Když mě spatřila, sundala si obří sluneční brýle a já viděla její oči oteklé od pláče. Pocítila jsem strach.

„Kamilo, co se děje...“ sedla jsem si vedle ní a chytila ji za ruku.

„Jsem těhotná,“ začala plakat. Objala jsem ji a čekala, až se trochu uklidní.

„Copak jsi to nechtěla? Říkala jsi, že jsi šťastná, že tě Roman miluje...“

Pohrdavě si odfrkla a znovu začala vzlykat.

„Přála bych si říct, že jsi neměla pravdu... že můj život je skvělý... Roman mě bije,“ vyhrnula si blůzu, aby ukázala podlitiny na žebrech. „Dělá to tam, kde to není vidět. Začal už před časem, ale předtím bylo jen tehdy, když se opil. Tak jsem mu odpustila...“

„Kamilo, jsi normální?“ nemohla jsem uvěřit tomu, co slyším.

„Když zjistil, že jsem těhotná, už ho nic nebrzdilo, i když by to mělo být naopak. Vyhrožovala jsem, že odejdu, a on řekl, že má dost peněz na nejlepší právníky a dítě mi vezme,“ začala hystericky plakat.

Snažila jsem se jí vysvětlit, že to takhle určitě nedopadne, ale byla hrozně vyděšená. Vůbec mě neposlouchala. Když pak odešla, cítila jsem, že musím něco udělat. Nemůžu to nechat jen tak.

Mohlo by Vás zajímat:

Marcela (32): Manžel se na dno láhve koukal častěji než na děti. Každý den jsem se bála, v jakém stavu přijde domů

Musím jí nějak pomoct

Bylo mi jí strašně líto a měla jsem výčitky svědomí, že jsem se víc nezajímala o to, co se s ní děje. Mohla jsem něco udělat? Byla by teď někde jinde? Dokázala bych jí pomoct? To už se nikdy nedozvím. Každopádně můžu ovlivnit to, co se děje teď.

Celou noc jsem nad tím přemýšlela. Nad ránem jsem si vzpomněla, že mám kamarádku, která je právnička. Nemohla jsem se dočkat, až bude osm hodin a budu jí moct zavolat. Doufala jsem, že pokud si s Kamilou promluví odbornice, mohla by pochopit, že není v bezvýchodné situaci a může počítat s pomocí.

Podařilo se mi přemluvit Kamilu na setkání, ale neřekla jsem jí, že tam bude ještě někdo další, aby se nepokusila vycouvat. Kamila si vyslechla všechny rady a mám dojem, že teď je mnohem sebevědomější.

Nevím, jak tato bitva skončí. Jisté ale je, že nemůže zůstat ve vztahu s násilníkem. Teď už nejen kvůli sobě, ale i kvůli životu, který nosí pod srdcem. Nezáleží na tom, jaký byl náš vztah. Teď se to změní. Už ji nikdy nenechám samotnou...

Pokud se stanete obětí domácího násilí, pomoc najdete třeba v centru ROSA a na jejich bezplatné nonstop lince 800 60 50 80.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Julie (32): Všichni mi záviděli přitažlivého manžela a peníze. Nikdo neviděl moje modřiny

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.