Evelína (47): Dnes už vím, že lidi se nemění. Devět let jsem čekala na zázrak, který nepřišel

Měla jsem jiné představy o svém životě. Toužila jsem znovu vytvořit rodinu. Toužila jsem být znovu vdaná. Toužila jsem pečovat o svého manžela a zažívat hezké společné chvíle.

Mohlo by Vás zajímat:

Lucie (38): Přemýšlím, že si pořídím milence. Stala se ze mě jen kamarádka, spolubydlící a matka jeho dětí

Život mi rozdal špatné karty

Ze začátku se Patrik tvářil, že oba chceme to samé. Jenže s Patrikem nejde vést rozhovor o budoucnosti, o plánech, snech nebo teorii, kam směřuje náš vztah. Možná ho tato témata nudí. Možná sám neví a možná prostě žije ze dne na den. Nevím. Mnohokrát jsem zkoušela zavést hovor o nás dvou a skončilo to mou frustrací. Nedostala jsem z Patrika jedinou kloudnou myšlenku. „Nech to plavat. Ono to nějak dopadne. Ono se to nějak vše vyvrbí. Mám tě rád. Jsi moje láska. Vždyť to víš,“ pokaždé mi Patrik říkal.

Z kraje jsem to tolerovala, pak se tím trápila až jsem došla do stavu, že tuto oblast vytěsňuji. Snažím si vsugerovat, že to, že s někým trávím víkend a dovolenou je vlastně prima. Patrik je slušný člověk a jeho lásku ke mně mu věřím. Jen zkrátka Patrik nechce nic měnit na svém životě. Chce žít sám a já jsem ta, která mu dělá společnost o víkendu. Možná bych tuto variantu vztahu přijala snáz, kdybychom spolu v pracovní dny komunikovali.

Mohlo by Vás zajímat:

Lea (26): Bratr mi vždycky zakazoval vztah s jeho nejlepším kamarádem. Teď s tímto člověkem sdílím veliké tajemství

Podivná pravidla hry mi nedodávají jistotu

Jenže máme to divně nastavené. V pracovní dny spolu komunikujeme velmi vlažně. V podstatě vůbec. Napíšeme si ve středu nebo ve čtvrtek. Popřejeme si hezký den nebo si večer zatelefonujeme. Nic víc. Jeden kontakt za týden. Vlastně kdyby se někomu z nás něco stalo, nevíme to. Když Patrikovi píšu častěji, je znát, že komunikovat nechce. Přijde mi strohá odpověď a hovor dál Patrik nerozvíjí. A tak jsem vlastně vzdala i komunikaci po telefonu.

Hraju Patrikovu hru. Společné víkendy a jeden den v týdnu písemná komunikace. Nevyčítám. Nic nepožaduji. Nestěžuji si. Veškerá zklamání si nesu výhradně sama v sobě. Patrika miluji. A on to ví. Možná ho mám víc ráda než on mě. Když navrhnu, že bychom mohli jet na dovolenou, Patrik jede rád. Samozřejmě si dovolenou každý platí sám za sebe. Ale to je čas, kdy se hodně milujeme, hodně smějeme a společný čas je opravdu krásný. O to víc mi je záhadou, proč Patrik nestojí o život se mnou.

Mohlo by Vás zajímat:

Pavla (37): Požádala jsem kamarádku, aby nám pohlídala dceru. To, co mi ukázala dětská chůvička mě šokovalo

Nejapné poznámky kamarádek mě bolí

Mám tři kamarádky, se kterými se bavíme v rámci možností otevřeně. Tedy ony se mnou. Já s nimi o Patrikovi mlžím. Navzájem se tyto ženy neznají. Všechny jsou vdané a můj dlouhodobý vztah nechápou. Všechny tvrdí, že je to vztah o ničem. Že muž by se měl o svou ženu bát, měl by jí být oporou a investovat do ní čas i peníze. Jen tak se prý pozná, že to muž se ženou myslí vážně. Že jí nabídne svou náruč i život včetně zázemí. Z toho mi Patrik nenabízí nic a já jim už dlouhých devět let oponuji, že jsem v pohodě.

Lžu jim. Stydím se. Nechci jim přiznat, že mají v něčem pravdu. Stydím se přiznat nahlas, jak moc mě bolí, že mě moje životní láska vlastně nechce. Že je Patrikovi lépe samotnému než se mnou. Nechci nahlas vyslovit, že muž, kterého miluji, ignoruje moje pocity. Že ho nezajímají. Že je takový sobec, že přehlíží mé touhy. A tak předstírám životní nadhled a všem tvrdím, jak mi můj single život vyhovuje. Ale uvnitř sebe vím, že tomu tak není. Že kdyby mě Patrik požádal o ruku nebo nabídl společné bydlení, splnil by se mi můj sen. Jenže po devíti letech už to nenastane. Už jedeme v zajetých kolejích.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Ilona (36): Kamarádka si od dětství vymýšlí samé lži. Kdysi mi to přišlo roztomilé, z té poslední mě ale mrazí