
Pavla se těšila, že si konečně vyrazí s manželem někam o samotě. Jenže romantický večer se nakonec hodně zkomplikoval. Nečekaný návrat domů totiž odhalil nepochopitelné chování její kamarádky...
Od chvíle, kdy se nám narodila Anetka, jsme s Davidem nikde sami pořádně nebyli. Babičky máme daleko a hledat paní hlídání se nám nechtělo. Proto jsem byla nadšená, když moje kamarádka souhlasila, že nám dcerku klidně na pár hodin pohlídá. Sama prý ví, jak jsou tyhle okamžiky vzácné a pro partnery důležité...
Chtěla jsem si užít hezký večer
Ten večer jsem se chystala jak na první rande. Bylo skvělé si po delší době udělat krásný make-up a vzít si místo legínů a tenisek hezké šaty a podpatky. Tak moc jsem se těšila, že si v klidu sním večeři a popovídáme si s manželem u skleničky vína.
Připravila jsem kamarádce vše potřebné, zapnula chůvičku, aby mohla malou sledovat z obýváku, a s radostí jsme vyrazili. Věřila jsem, že to obě zvládnou bez problémů. Jenže o pár minut později se všechno změnilo a náš romantický večer předčasně skončil...
Museli jsme se nečekaně vrátit
Cestou v autě si manžel náhle vzpomněl: „Sakra, nechal jsem doma peněženku!“ Jelikož v ní měl i řidičák, museli jsme se vrátit.
Odemkla jsem dveře domu a pokračovalo do obýváku. Evu jsme tam ale překvapivě neviděla. Říkala jsem si, že si asi odskočila. Ale pak jsem jedním okem koukla na videochůvičku a nestačila se divit. V ložnici, kde Anetka spala se někdo pohyboval. Byla to Eva. „Co tam sakra dělá, když Anetka spokojeně spí?“ proběhlo mi hlavou. Pak jsme šokovaně koukala, jak se hrabe v mých věcech, prohledává šuplíky a zkouší některé šaty a šperky. Jako by byla v nějaké hře na převlékání.
Než jsem se vzpamatovala, manžel přišel za mnou. „Co ti tak trvá? Myslel jsem, že vezmeš peněženku a jdeš,“ řekl mi trochu naštvaně. Já beze slova ukázala na malou obrazovku. David vytřeštil oči.
Naše dlouholeté přátelství v mžiku skončilo
Byli jsme oba v šoku. Davidovi jsem ale řekla, že si to vyřídím sama. Vešla jsem do ložnice a Eva tam stála, v mém kabátu, s náhrdelníkem na krku.
„Co to sakra děláš?!“ vyjela jsem na ni.
Lekla se, vůbec nečekala, že se tam objevím. A začala se vymlouvat. „Já… jen jsem se chtěla podívat, jaké máš věci, a trošku si je zkusit…“
„Měla jsi hlídat mou dceru, ne se tady promenádovat v mých věcech!“
Nečekala jsem na její trapné výmluvy a okamžitě ji z domu vyhodila. Volala na mě něco jako, že není žádná zlodějka a že jsem hysterka, ale mě to nezajímalo. Přátelství, které trvalo roky, skončilo v jediném okamžiku. Moc mě to mrzí, ale já něco takového neskousnu. Myslela jsem, že Evu dobře znám a můžu jí věřit, ale byl to velký omyl. Bohužel někdy ani ty nejbližší neznáte tak dobře, jak si myslíte.
Další příběhy ze života →
