Františka (22): Odjela jsem do zahraničí hlídat děti, realita mě ale šokovala. Uvěznili mě v domě a dělala jsem jen služku

Nikdy by mě nenapadlo, že se můžu ocitnout v pasti. Chtěla jsem jen zažít něco nového, zlepšit si jazyk a trochu si přivydělat. Našla jsem nabídku práce jako au-pair v bohaté rodině. Zdálo se to jako skvělá příležitost – vlastní pokoj, letenka hrazená, práce nenáročná. Starat se o dvě děti a sem tam pomoct s domácností.

Mohlo by Vás zajímat:

Ivana (42): Naše mladá chůva padla manželovi do oka. Když jsem s ní o tom mluvila, bylo mi pořádně trapně

Vše jsem měla předem domluvené

Všechno bylo domluvené přes e-maily, rodina působila mile, paní domu mi psala přátelsky, poslala fotky jejich krásného domu. Měla jsem pocit, že mě berou skoro jako člena rodiny. Před odletem jsem byla nervózní, ale těšila jsem se.

Hned po příjezdu se něco změnilo. Už na letišti na mě nečekala paní, se kterou jsem si psala, ale její manžel. Nepůsobil vůbec tak mile jako ona. Mlčky mě odvezl do domu na předměstí, předal mi klíče od mého pokoje a oznámil, že ráno začínám. Žádné přivítání, žádná prohlídka.

První den mě překvapilo, že místo péče o děti mě poslali uklízet. „Jen dnes, než si zvykneš,“ řekla mi paní domu. Jenže další den to bylo to samé. A další taky. Děti jsem sotva viděla. Místo hlídání jsem musela mýt koupelny, drhnout podlahy, prát a žehlit jejich oblečení. Když jsem se snažila připomenout, že jsem tady jako au-pair, jen se na mě usmáli a řekli, že každý pomáhá, jak je potřeba.

Mohlo by Vás zajímat:

Sabina (30): Našla jsem si luxusně placenou práci v zahraničí. Snoubenci se ale bojím přiznat, čím se živím

Realita se od dohody hodně lišila

Den začínal v šest ráno a končil pozdě večer. Byla jsem neustále unavená, hladová a vystresovaná. Neměla jsem žádný volný čas, žádné dny volna, jak mi slibovali. Nemohla jsem nikam jít, protože dům byl na odlehlém místě a oni mě nikam nevozili. Ale pořád jsme to nechtěla vzdát...

Jenže pak jsme zjistila, že mi vzali mobil a zablokovali přístup k Wi-Fi. Prý „abych se soustředila na práci“. A pak přišla ta nejhorší rána. Jednou večer jsem si všimla, že nemám svůj pas. Zeptala jsem se na něj a paní domu mi s ledovým klidem oznámila, že ho mají oni – kvůli pojištění a „abych si něco neudělala“.

Tehdy mi došlo, že jsem v pasti. A brzy mi došlo, že musím jednat opatrně, protože jsem neměla ani telefon, ani přístup k internetu, abych se odsud dostala. Nakonec jsem využila chvilky, kdy mě poslali nakoupit. V obchodě jsem požádala prodavačku, jestli bych si mohla půjčit její mobil, že se ztratila moje rodina. Naštěstí pochopila a zavolala policii.

Trvalo dlouho, než se věci vyřešily. Ale dostala jsem se domů. Už nikdy bych podobnou nabídku nepřijala. Stačilo tak málo a mohla jsem tam zůstat uvězněná napořád.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Jarka (52): Syn se odstěhoval do Austrálie a došlo mi, jak jsem najednou osamělá. Hledám způsoby, jak se dostat z téhle pasti