Františka (27): Dvanáct měsíců střízlivosti mi změnilo život. Přišla jsem o všechny přátele, ale nelituji

Když jsem se rozhodla, že si dám roční pauzu od alkoholu, připadalo mi to jako skvělý nápad. Měla jsem toho po krk – ranní kocoviny, výčitky svědomí a pocitu, že mi něco utíká. Chyběla mi energie a chtěla jsem zjistit, jestli by život bez alkoholu mohl být lepší. Udělala jsem to hlavně pro sebe, ale trochu i pro ostatní. Měla jsem pocit, že tím ukážu, že dokážu být zábavná i bez drinku v ruce.

Mohlo by Vás zajímat:

Vendula (45): První vztah mi zničil alkohol, druhý abstinence. Radši zůstanu sama, než furt řešit pití

Nezvali mě na večírky

První měsíc byl očistný. Najednou jsem se cítila svěží, lehká a plná elánu. Kůže zářila, spánek se zlepšil a zdálo se, že mám konečně pod kontrolou svůj čas i nálady. Přátelé mě zpočátku podporovali – nebo to tak alespoň vypadalo. Smáli se, když jsem si objednala minerálku místo vína, a několikrát mi pogratulovali, že mám pevnou vůli. Já jsem věřila, že moje rozhodnutí dokáže, že se naše přátelství netočí jen kolem alkoholu.

Jenže postupně se to začalo měnit. Už po prvních třech měsících jsem si všimla, že mi přestávají zvonit zprávy na mobilu. Když jsem navrhla jinou aktivitu než obvyklé víkendové „párty kolečko“, odpovědi byly vlažné. Jednou to byl časový stres, podruhé únava. Rozhovory, které dřív plynuly hladce, začaly váznout, jako bych byla náhle cizí mezi svými.

Po půlce roku jsem si musela přiznat, že jsem sama. Pozvánky na oslavy ustaly. Na sociálních sítích se začaly objevovat fotky z večírků, o kterých jsem ani nevěděla. Na nich všichni, kdo mi dřív říkali, jak mě obdivují. Začala jsem pochybovat, jestli za to stojí. Byly večery, kdy jsem seděla sama doma a přemýšlela, jestli si nemám otevřít láhev vína, abych znovu zapadla.

Mohlo by Vás zajímat:

Karin (31): Pár posledních Silvestrů bylo trochu šílených, a tak jsem to tenhle rok chtěla zklidnit. Nakonec jsem ale tancovala na stole

Přestala se mnou být „zábava“

Nejtěžší to bylo, když jsem náhodou vyslechla rozhovor mezi dvěma kolegyněmi. „Už s ní není taková zábava a chová se povýšeně, jako by dělala něco světoborného, když nepije.“ Bylo to jako pěst do žaludku. Zlomilo mě to, ale ne natolik, abych se vrátila ke starým zvykům. Naopak. Uvědomila jsem si, že ten rok nebyl jen o alkoholu, ale o tom, kdo doopravdy jsem a co v životě chci.

Zůstala jsem sama, ale s čistou hlavou a jasnou vizí. Moje stará přátelství se z většiny rozpadla, ale našla jsem nová a dokonce se ukázalo, že jsem opravdu pár lidí ve svém okolí inspirovala. Pokud ne k vysazení alkoholu, tak aspoň k omezení jeho konzumace.

Rok střízlivosti mě nejen změnil, ale otevřel mi oči. Už vím, že opravdová přátelství nepotřebují zástupné berličky a rozhodně se nevybudují tím, že každý pátek zavřete několik barů ve městě. Někdy je ztráta lidí kolem nás vlastně tím nejlepším, co nás mohlo potkat.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Iveta (31): Chtěla jsem se dostat mezi celebrity, a tak jsem si vytvořila novou identitu. Nakonec se mi vše zhroutilo