Karin (31): Pár posledních Silvestrů bylo trochu šílených, a tak jsem to tenhle rok chtěla zklidnit. Nakonec jsem ale tancovala na stole

Minulý rok jsme Silvestra pojali ve velkém stylu. Začalo to nevinně – parta přátel, spousta jídla, trocha šampaňského a pár vtípků o tom, jak jsme už na začátku večera docela slušně „rozjaření“. Jenže jak hodiny ubíhaly, něco se zvrtlo. Pořádně si to pamatuju jen do chvíle, kdy jsme všichni hromadně odpočítali posledních deset vteřin starého roku. Pak už jen útržky.

Mohlo by Vás zajímat:

Ema (24): Na vánočním večírku jsem se líbala s kolegou. Bohužel mám okno, takže nevím, který to byl

Oslavili jsme všechny Silvestry

Byla tam hudba, hodně tance a ještě víc přípitků. Jedna kamarádka přinesla něco, co nazývala „domácím likérem“, což zpětně považuju za náš první zásadní omyl, a pak už to šlo ráz na ráz. Druhý přišel ve chvíli, kdy jsme začali přesvědčovat sami sebe, že Silvestr by si zasloužil trochu originality. A tak se někdo zeptal, proč bychom ho vlastně nemohli oslavit několikrát? „Teď slaví v Austrálii, tak bouchněte šampaňský, přece to neprošvihneme!“

A tak jsme slavili poprvé. Další „oslava“ nastala, když jsme zjistili, že teď je půlnoc v Indii. Představa, že jim musíme pomoci to pořádně přivítat, byla až nebezpečně lákavá, a tak se bouchly další láhve a bujaře se vzýval nový rok, jako bychom ho slavili poprvé. A pak přišlo ještě několik podobných oslav, které už si ani nevybavuji.

Když jsem se ráno probudila – tedy spíš po poledni – měla jsem pocit, že mi hlavou projela tramvaj. Podle stop na obývací podlaze jsem pochopila, že tam nejspíš tancovali koně. Stopy konfet vedly až do kuchyně, kde jsem objevila talíř špinavých lžiček, což mě přivedlo k myšlence, že někdo možná mlsal marmeládu lžičkou přímo ze sklenice. Úspěšně jsme zdevastovali všechno, kromě dobrých vztahů se sousedy, kteří očividně nebyli doma.

Mohlo by Vás zajímat:

Denis (39): Krachla mi dvě manželství. To poslední jsem ukončil po nechutných událostech na Nový rok

Spokojila jsem se s karaoke

Tentokrát jsem si slíbila, že to bude jinak. Žádné experimenty, žádné „domácí likéry“ a už vůbec žádné opakované Silvestry. Jen hezká večeře s rodinou, pár přátel, trochu sektu a hlavně kontrolované prostředí. Před půlnocí jsem si připravila plán: decentní přípitek, poklidné odpočítávání, žádné impulzivní nápady.

Když se hodiny přehouply přes půlnoc, všechno šlo hladce. Pak někdo navrhl, že bychom mohli zkusit karaoke. O půl hodiny později jsem s mikrofonem v ruce tancovala na stole a zpívala hit z devadesátek. Další hodina a už jsem jedla jednohubky přímo z tácu na zemi, protože tam prý „chutnají jinak“. Když jsem druhý den uklízela a našla konfety ve váze s květinami, jen jsem se smála. Slíbili jsme si, že letos to vezmeme pomaleji – a myslím, že jsme to splnili. Až na to karaoke. Ale to už k tomu prostě patří.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Šimon (24): Byl jsem zapomenutým synem a na většině oslavách chyběl. Pak jsem jednu uspořádal sám a dozvěděl se pravdu