Hedvika (71): Moje tchyně mi kdysi dávala zabrat. Nemůžu si pomoct, ale dělám snaše úplně totéž

Moje snacha je nemožná a já jí přeci nebudu chválit bordel v domácnosti, špinavé děti a nedobré jídlo. A to jsem chtěla být jiná tchyně než ta moje. Ta vnoučata peskovala, kontrolovala mi prach na skříních a moje jídlo jedla s kamennou tváří.

Mohlo by Vás zajímat:

Ludvík (49): Tchyně rozvrací rodinu neustálými pomluvami. Umlčet ji dokázala až jedna věta mojí dcery

Moje tchyně byla věčně jedovatá

Tehdy bylo běžné tchyni vykat, a tak jsem to také dělala. Pamatuji si, jak chodívala v neděli na oběd a já jí otvírala dveře málem v předklonu. To jsem měla dvě malé děti, plné ruce práce s domácností a stresu až nad hlavu. V té době to byla samozřejmost a nikdo se nad tím nepozastavoval. Ženské sotva stály na nohou, s miminem jim nikdo nepomohl a ráno už zadělávaly na knedle. Poté, co do noci štupovaly fusekle a podobně.

Manžel měl dobrou práci a doma nehnul prstem. Domov byl pro něj místo odpočinku na kavalci, kde si četl noviny nebo kouřil, případně oboje. Občas se zavřel, když ho dětský hluk zvlášť vyrušoval. Tchyně pokaždé přišla s pozdravem na půl pusy a přejela rukou vrch skříňky. To aby zkontrolovala prach. Nakoukla pod pokličku a zavrtěla hlavou.

U jídla zásadně nikdy nic nepochválila. Dala mi tak jasně najevo, že je moje umění v kuchyni nedostačující. Co se týče dětí, jen podotýkala, co je špatně. „Sedni si rovně. Máš umyté ruce? Kde máš přezuvky?“ chrlila celý život, i když byly děti velké a já už měla víc zkušeností. Co se tchyně týče, neodvážila jsem se ani ceknout. Jen už jsem si to pak nebrala tak k srdci. Po její smrti jsem si dala tajně na oslavu „frťana“.

Mohlo by Vás zajímat:

Adriana (33): Tchyně vždy věděla všechno nejlíp. Náš vztah se změnil, když jsem viděla, jak se ztrapnila

Sama nejsem o nic lepší tchyně

Nyní jsem sama tchyní a zjišťuju, jak moc jsem na snachu nepříjemná. Jenomže si nemůžu vůbec pomoct! Jako by šlo o nějaké prokletí a já teď pokračuji v tom nepříjemném chování. Jen se časy trochu změnily. Moje snacha je výtvarnice a má doma neskutečný nepořádek. Nechápu, jak zvládla do toho všeho porodit dvě děti.

Můj syn není po otci, pomáhá, co mu síly stačí. Než přijdu, tak poklízí, zatímco se snacha dohaduje s dětmi. Vysvětluje jim jako dospělým, že by si měly umýt ruce před obědem. Nikdy na ně nezvýší hlas. Mám k tomu poznámky, které snachu vyvádějí z míry. Jak říkám, nemůžu si pomoci.

I já už jsem v koupelně zkontrolovala prach za prkýnkem a plíseň kolem vany. „Nechcete si najmout uklízečku? Dneska je to trend, ženská už nemusí zvládat sama svoji práci,“ rýpnu si občas. U oběda čekám, kdo se přihlásí k výtvoru. Někdy vaří syn, a tak mu snahu pochválím, přestože se to moc nedá jíst. Snaše chválit veganské pokusy bez chuti nehodlám.

Mohlo by Vás zajímat:

Gabriela (23): Tchyně mi vynadala, že jsem nepřinesla věno. Nechápe, že moji rodiče nemají peníze

Prý jsem zlá babka

Stejně jako já jsem tchyni nikdy nic neřekla a manžel se mě nezastal, ticho po pěšině je i teď. Chtěla bych být milejší, ale snacha si to podle mě nezaslouží. Možná měla stejný pocit moje tchyně? Ta dřela ještě víc a měla všechno perfektní? To už se nedozvím.

„Babi, víš, že jsi zlá babka ježibabka?“ zeptala se mě nedávno vnučka. Podle rudých tváří její maminky jsem pochopila, že se mi tak u nich asi říká. „Ty si hlavně umyj obličej, máš povidla až za ušima,“ odpověděla jsem holčičce. Ale je pravda, že mě to zamrzelo. Jenže už se asi nezměním.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Aneta (29): Tchyně nechápe, že mi její návštěvy vadí. Teď přijela i s kamarádkou a jsem z toho na prášky