Děsivý příběh Genevieve Pilarski: Otupělá a slintající troska z blázince, kam ji dostala obyčejná hádka

Rodiče poslali Genevieve poprvé do nemocnice v roce 1944, to jí bylo pětadvacet. Pobyt ve státním zařízení Manteno se na ní hluboce podepsal. A to nebylo zdaleka vše. Stát jí vzal svobodu a lékaři zdravý rozum.

Mohlo by Vás zajímat:

Soňa (34): Noční směny mi dávají zabrat. Po chodbách se courají duše mrtvých bláznů

Za vše mohla pouhá hádka

Život Gennevieve před hospitalizací není znám. Ví se jen, že navštěvovala vysokou školu v Illinois se zaměřením na chemii a trpěla občasnými záchvaty deprese. Po třech letech studia začala s rodiči řešit otázku bydlení, ale neshodla se s nimi. Vše vyústilo ve výměnu názorů, po které ji poslali do státní nemocnice Manteno.

Lékařské záznamy z prvních let hospitalizace nejsou úplné, lze z nich však vyčíst, že ji ohodnotili jako čistou a upravenou mladou ženu. Byla povahově byla introvertní, avšak zároveň přátelská a příjemná. Podle lékařů nevykazovala žádné známky patologického chování.

Mohlo by Vás zajímat:

Psychopatický vrah Patrick Mackay: Po smrti otce převzal doma jeho roli tyrana. Bylo mu 10 let

Experimentální vodoléčba

Gennie psychiatrům tvrdila, že se cítí normálně, jen jí vadí, že je pacientkou v ústavu pro duševně choré. Během svých vyšetření neustále opakovala, že v pětadvaceti letech by se již měla vyhýbat všem rodinným pletkám. Na otázku, co by chtěla dělat po propuštění, odpověděla, že by ráda získala práci, nějaké nové oblečení a knihy. Toužila také po make-upu. Prostě se ničím neodlišovala od ostatních žen v jejím věku.

O několik měsíců později jí lékaři naordinovali experimentální vodoléčbu. Metoda spočívala v ponoření pacientů do vany s extrémně horkou, či studenou vodou, a to na poměrně dlouhou dobu. Gennie tím velice trpěla. Nevěděla totiž, co vlastně provedla a za co tam je. Ptala se sama sebe: „Je život fraška?”

Mohlo by Vás zajímat:

Spisovatelka Virginia Woolf: Dětství pro ni bylo peklo, nikdy se z toho nevzpamatovala

Inzulinové kóma i elektrošoky

Do srpna roku 1945 musela Gennie podstoupit až 40 inzulinových kómat, což je stav hlubokého bezvědomí, který se používá k léčbě schizofrenie. Elektrošoky už se také počítaly na desítky. Další lékařské hodnocení mladé ženy již nebylo tak kladné. Gennie měla být celkově otupělá, pokud se dostala do kontaktu s jinými pacienti, hrubě je odbyla.

V roce 1953 měla za sebou 187 terapií elektrickými šoky. Poté byla přesunuta na výzkumné oddělení nemocnice Manteno, kde se prováděly pokusy na pacientech. O dva roky později podstoupila lobotomii, která z ní udělala žvatlající a slintající trosku. Nebyla schopna udělat ani ten nejjednodušší úkon bez toho, aniž by ji někdo k tomu navedl. Posledních dvacet let života strávila zahrabaná pod ložním prádlem, kde bojovala s vlastními démony, nebo bloumáním po chodbách pečovatelského domu. Přitom na samotném začátku byla jen obyčejná rodinná rozepře...

Mohlo by Vás zajímat:

Těžký život duševně nemocných: Syfilis se léčil malárií, sanatoria připomínala vězení

Zdroje informací: 

Chicagotribune.com: Driving her crazy

Sometimes-interesting.com: The Story of Gennie Pilarski