Soňa (34): Noční směny mi dávají zabrat. Po chodbách se courají duše mrtvých bláznů

Před časem jsem nastoupila jako ošetřovatelka do domova důchodců. Budova je hezká a moderní. Děsí mě tam ale jedna věc. Při každé noční směně se někdo prochází chodbami. Nejprve jsem si myslela, že mám halucinace. Když mi to ale potvrdila kolegyně a několik pacientů, došlo mi, že se tam něco děje.

Mohlo by Vás zajímat:

Zdislava (62): V domě po tchánovi straší. Až když jsem našla jeho deník, zjistila jsem proč

V noci jsem slyšela kroky

Jedná se o dvoukřídlou budovu se třemi patry. Přes den je zde desítka sester, několik ošetřovatelek a dva lékaři. Při noční směně se počet zaměstnanců zmenšuje. Na patrech slouží vždy jedna sestra s ošetřovatelkou. Nedávno jsem při noční směně zaslechla, jak se někdo prochází na chodbě.

Vyšla jsem ze sesterny a šla zjistit, kdo z pacientů se nám v noci courá patrem. Když jsem otevřela dveře, nikoho jsem neviděla. Prošla jsem celé patro, ale opět nic. Pro jistotu jsem obešla všechny pokoje. Každý z pacientů ležel ve své posteli a spal. Poměrně zmatená jsem se vrátila na ošetřovnu.

Sotva jsem usedla, znovu jsem zaslechla kroky. Jedny byly pomalé a zněly, jako kdyby byl někdo bosý. Ty druhé, co byly o něco rychlejší, zněly jinak. Byl to spíše dupot těžkých bot. „Slyšíš to taky?" zeptala jsem se kolegyně. Ta se tiše zaposlouchala. „Někdo se nám asi vzbudil," řekla otráveně a šla na obhlídku.

Mohlo by Vás zajímat:

Klaudie (47): V noci mě navštívila tajemná žena. Netušila jsem, jak moc je mi blízká

Dřív tady stál blázinec

Stejně jako já prošla celé patro a pokoje. „Nikoho jsem nenašla," řekla, když se vrátila. „Dala bych ale ruku do ohně, že jsem někoho slyšela," pronesla zmateně. Během té směny se všechno ještě dvakrát opakovalo. K ránu, kolem páté, už byl klid. Domov důchodců se probouzel ke svému normálnímu životu.

Noční směny jsem měla mít celý týden. A při každé z nich jsem zažívala to samé. Dupot těžkých bot a šouravé kroky. Kolegyně Eva z toho byla docela na prášky. „Už jsi přemýšlela, co to může být?" zeptala se po zaslechnutí dalších kroků. „Nemám ponětí," reagovala jsem. „Já jsem si zjistila, co tady dřív stálo. Nebude se ti to líbit," vystrašeně se na mě podívala.

„Je to sice pomalu stovka let, ale kdysi tu stál blázinec," řekla vážně. „Byli v něm ty nejtěžší případy vyšinutých lidí." Docházelo mi, kam tím míří. „Ty myslíš, že by to mohl být nějaký duch?" zeptala jsem se přímo. Eva jen pokývala hlavou. „Jsem o tom přesvědčená," špitla. Eva si u vedení vynutila, že chce sloužit jen přes den.

Mohlo by Vás zajímat:

Silvie (39): Na zámku Lednice jsem viděla něco znepokojivého. S bráchou tomu chceme přijít na kloub

Jeden z pacientů viděl duchy

Po čase ke mně na noční směny přiradily mladičkou Kláru. Hned napoprvé zažila to, co my s Evou. „Víte o tom, že jsou tady duchové?" řekla, jako by to bylo normální. „Jak to víš?" dělala jsem, že nevím o čem je řeč. „Vy neslyšíte ty kroky? To jsou duchové, cítím to," tvářila se sebejistě. Já jsem se myšlence, že máme čest s duchy, pořád tak nějak bránila.

Všemu jsem uvěřila, když mi můj oblíbený pacient řekl, že je dokonce i viděl. „Jedná se o manželský pár, který na tomto místě kdysi dávno zahynul," řekl mi jednou pan Josef. „Až umřu, řeknu jim, aby vás nechali," dodal s nadsázkou. Když mám být upřímná, na duchy jsem nevěřila. Pro mě to jsou spíše báchorky pro děti. Nicméně v noci po těch chodbách někdo chodí. Klára tvrdí, že když se jich nebudu bát, nic mi neudělají. Tak se držím zuby nehty, aby mě strach nedostal.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Valérie (28): Tajně jsem přespala v zakázaném pokoji. Nikdy nezapomenu, co jsem tam zažila

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.