Magdaleniny prádelny: Padlé ženy v nich dřely jako otroci, místo rehabilitace je čekal tvrdý žalář

Po více než dvě století byly ženy v Irsku posílány do institucí, kterým se říkalo Magdaleniny prádelny. Byl to trest za mimomanželský sex. Provdané matky, kokety i další ženy byly nucené otročit před zraky jeptišek po celé měsíce či roky, někdy dokonce i po celý zbytek života.

Mohlo by Vás zajímat:

Radiové dívky: Vysněná práce znamenala světélkující ruce, vypadlé zuby a rakovinu

Padlé ženy v Magdaleniných prádelnách

Nasazení takzvaných padlých žen do pracovního procesu bylo v osmnáctém století podporováno jak katolickou, tak i protestantskou církví. Zprvu šlo o krátký rehabilitační program v azylovém domě. Časem však vládu nad prádelnami převzala katolická církev. Pobyt v nich se neustále prodlužoval a práce přibývalo. Ženy se měly vykoupit výrobou krajek, vyšíváním a praním prádla.

Ačkoli nebyla většina obyvatelek prádelen odsouzena, čelily podmínkám ne nepodobným vězení. Nosily uniformy, měly oholené hlavy, chlebové i vodní diety a omezené návštěvy. Navíc jim jeptišky kontrolovaly korespondenci a někdy je i bičovaly.

Mohlo by Vás zajímat:

Takhle se ženy léčily z neurózy: Izolace, elektrošoky a denně dva litry mléka

Jak se nestát prostitutkou

První Magdalenina prádelna vznikla v roce 1765. V té době panovaly v Irsku obavy, že “svéhlavé” ženy mají nejlepší předpoklady k prostituci. Lehce se prý nechaly přemluvit k nemanželskému sexu. V prádelně se měly naučit slušnému řemeslu.

Nejprve ženy vstupovaly do těchto ústavů dobrovolně. Věřily tomu, že po několika letech budou volné a naučí se něco, čím si budou později vydělávat na živobytí. Pak ale do prádelen začaly směřovat duševně narušené ženy, těhotné dospívající dívky a jinak nepohodlné osoby. Azyl se rázem proměnil na regulérní věznici.

Mohlo by Vás zajímat:

Těžký život duševně nemocných: Syfilis se léčil malárií, sanatoria připomínala vězení

Jeptišky vládly železnou rukou

Jeptišky měly neomezenou moc a byly prakticky beztrestné, takže v prádelnách nastavily přísná pravidla. Mary Smith, která prošla Magdaleninou prádelnou, později vypověděla, že si musela ostříhat vlasy a přijmout nové jméno. Nesměla s nikým mluvit, i za ty nejmenší prohřešky ji čekal výprask. V jiných případech musela spát v noci venku na mrazu.

Marina Gambold zase musela jíst z podlahy poté, co nechtíc rozbila šálek. A ani jí se nevyhnul spánek v třeskutých mrazech. Pracovala od osmi ráno do šesti do večera. Před směnou dostala jen kousek chleba. Těhotné ženy byly zase přemisťovány do domovů pro nezadané ženy, kde jim byly děti často odebírány a posílány do nových rodin. Častokrát v nich děti ale také umíraly. V jednom z nejznámějších domovů, Bon Secours Mother and Baby Home v Tuamu, byly v septiku na dvoře objeveny ostatky nejméně 796 miminek. Irská vláda se omluvila obětem Magdaleniných prádelen až v roce 2013.

Mohlo by Vás zajímat:

Ďáblův dopis: Co stojí ve vzkazu, který napsala jeptiška v záhadném transu?

Zdroje informací: 

Wikipedia.org: Magdalene Laundries in Ireland

History.com: How Ireland Turned Fallen Women‘ Into Slaves