Táboru Kinder – KL Litzmannstadt se říkalo i „malá Osvětim“. Polské děti zde trpěly v nepředstavitelně krutých podmínkách. Dvanáctiletou Teresu Emilii Mocek bily dvě dozorkyně tak dlouho, dokud neupadla do bezvědomí. Potom ji začaly nahou polévat studenou vodou, až nakonec zemřela s tváří plnou bolesti.
Tábor „malá Osvětim“ nacházející se v ulici Przemyslowé v Lodži byl otevřen na začátku prosince roku 1942. Němci do něj posílali děti ve věku od šesti do šestnácti let. Mladí vězni tam byli nuceni k otrocké práci. Čelit však museli i hladu a bití.
Kruté podmínky v „malé Osvětimi“
V táboře zemřelo kvůli týrání ze strany dozorců mnoho dětí. Některé z nich utkvěly ostatním v paměti o něco víc, jako třeba Teresa Jakubowská. Bohužel na ni vzpomínali ve zlém. Nikdy nedostala balík s jídlem, tudíž okrádala ostatní. Přezdívalo se jí zlodějka, nebo pochcánek, protože měla neustále rýmu a byla často mokrá.
„Byla velmi hubená, nohy měla štíhlé a vždy červené od omrzlin. Neustále se třásla zimou, takže chodila pomalu a schouleně. Z dálky připomínala seschlou stařenu. Nosila obnošené táborové šaty s obrovským červeným křížem. Ten se dával dětem, které se dopustily nějakého přestupku. Jednou v noci totiž ukradla všem dětem chleba," prozradila Maria Wiśniewská-Jaworská, jenž byla s Teresou ve stejném táboře.
Smrt v „malé Osvětimi“
V únoru roku 1944 byla vyhladovělá Teresa přistižena při další krádeži. Dozorci se rozhodli, že jí udělí vskutku krutý trest. Musela se ohnout přes stoličku, čtyři vrstevníci ji drželi za ruce a nohy. Pak ji bili do té doby, než ztratila vědomí. Polévali ji studenou vodou, aby se probudila. Skončila sice na ošetřovně, jenomže měla stále hlad, takže znovu ukradla jídlo.
To už dozorkyně Sydonii Bayer a Eugenii Pohl chytil amok. Dívku vyhodily nahou na mráz, mlátily a polévaly studenou vodou. Dlouho to nevydržela. Umřela se strnulým výrazem ve tváři plné bolesti. Z nosu a uší jí pomalu vytékala krev.
Spravedlnosti se dočkala až po letech
Sydonia Bayer byla odsouzena k trestu smrti v listopadu roku 1945. Pohl se však vyhýbala spravedlnosti pětadvacet let. Změnila si příjmení na Pol a žila spokojeným životem v Lodži. Před soud stanula v roce 1970. Paradoxně vyfasovala stejný počet roků, čili 25. Po 15 letech se však dostala na svobodu.
Zdroje informací:
Wikipedia.org: Auschwitz
Wielkahistoria.pl: „Na jej twarzy zastygł grymas bólu”. Okrutna śmierć polskiej 12-latki w Auschwitz dla dzieci