Máte někdy pocit, že vám život staví do cesty až příliš mnoho překážek? Málo peněz, práce, která vás nebaví, a děti zlobí pořád víc. Jsou ale také lidé jako Helen Kellerová, americká spisovatelka, lektorka a aktivistka. Vystudovala Harvard, celý život byla mimořádně aktivní, pracovala pro charitu, studovala cizí jazyky – a přitom byla hluchoslepá…
Mohli bychom uvažovat o tom, jestli to mají složitější lidé slepí, nebo hluší. Obě postižení zasahují do života velmi výrazně a jejich kombinace většinu lidí prakticky vyřadí ze života. Ne tak Helen Kellerovou, která i přesto zvládla vystudovat Harvardovu univerzitu, stát se spisovatelkou a také se angažovat v politice jako členka Socialistické strany Ameriky. Když se Helen v roce 1880 v Alabamě narodila, sice viděla i slyšela jako jiné děti, ale před jejím druhým rokem přišel osudný zvrat. O oba dva důležité smysly přišla.
Nešťastná nemoc Helen Kellerové
Proč přišla Helen o zrak i sluch? Ani ne dvouleté dítě pravděpodobně postihla meningitida, což bylo v tehdejší době onemocnění, s nímž si lékaři nevěděli rady. Nelze ovšem vyloučit ani zarděnky nebo nějaké další onemocnění. Jedno je ale jisté – dívce se během několika dní změnil život k nepoznání a doktorům nezbylo nic jiného než jejím rodičům sdělit krutou pravdu – dívka zůstane postižená do konce svého života. Jen těžko si může někdo představit utrpení malé dívky i jejích rodičů.
Graham Bell pomáhá
Alespoň trochu štěstí v té šílené době přinesl do života rodiny známý vynálezce Alexander Graham Bell, který se celý život zabýval akustikou a prací s neslyšícími dětmi. S jeho pomocí dostala Helen ve svých sedmi letech asistentku Anne Sullivanovou, která se postarala o její další rozvoj. Naučila ji prstovou abecedu a později i mluvit, což je téměř nepředstavitelné, když si uvědomíme, že jediný způsob, jak mohla dívka přijímat informace, byl hmat. V knize Příběh mého života Helen vzpomínala také na okamžik, kdy si uvědomila, že se s ní Anne pokouší komunikovat. Do té doby žila podle svých vlastních slov v mlze na širém moři. Najednou se ale všechno změnilo.
Živé slovo probudilo duši
Anne vzala Helen na zahradu, na jednu ruku jí pouštěla tekoucí vodu a do druhé dlaně jí hláskovala slovo voda. „Stála jsem nehnutě a celá moje pozornost se soustředila na pohyby jejích prstů. Najednou jsem pocítila mlhavé vědomí něčeho zapomenutého – vzrušení z návratu myšlenek; a zjevilo se mi tajemství jazyka. Věděla jsem, že slovo voda znamená to úžasné chladné něco, co mi teče po ruce. Živé slovo probudilo mou duši, dalo jí světlo, naději, osvobodilo ji,” napsala Helen emotivně ve svých pamětech.
K nácviku mluvení použila Anne takzvanou metodu tadoma, kterou v té době umělo jen pár lidí na světě. Helen pomocí hmatu poznávala pohyby rtů a vibrace hrdla ostatních lidí a snažila se je napodobit.
První na Harvardu
Spolu se svojí asistentkou odjela Helen do školy pro neslyšící do New Yorku a později absolvovala Harvardovu univerzitu. S pomocí Anne se jí podařilo dokázat doslova nemožné. Bez sluchu a zraku vystudovala, složila zkoušky a odpromovala. Jako první s tímto handicapem. Její další cesta vedla na literární dráhu. Stala se spisovatelkou, což je další neuvěřitelný moment. Jak si mohla při svém postižení vyvinout dostatečnou slovní zásobu pro psaní příběhů? Je snad ještě možné si představit, že jí Anne naučila slovo voda a další základní pojmy, ale co jiná slova, jejich spojování do vět, abstraktní výrazy,…
Audience u prezidentů
To ale pořád nebylo všechno. Helen se zabývala dalším studiem, cizími jazyky, znala světovou politiku a přijímali ji dokonce i američtí prezidenti – a podle všeho to nebylo jen proto, že setkání s takto postiženou, a přesto aktivní ženou mohlo být zajímavé nejen pro politickou reklamu, ale i osobně.
Sama těžce postižená pomáhala jiným
Helen se neustále snažila o zlepšení podmínek pro nevidomé. V roce 1925 vystoupila se svým projevem na konventu jedné z největších světových humanitárních společností, které se zaměřují na pomoc lidem s postižením zraku – Lions Clubs International. Její projev vešel do dějin a výrazně ovlivnil další činnost této organizace.
Požehnaný věk Helen Kellerové
Přes svoje postižení byla Helen Kellerová jinak po většinu svého života zdravá. Až ve stáří ji postihlo několik záchvatů mrtvice a poslední roky strávila ve svém domě. Zemřela 1. června 1968 doma v Connecticutu, těsně před osmaosmdesátými narozeninami. Popel této nevšední ženy byl uložen vedle jejích životních průvodkyň – Anne Sullivanové, která jí kdysi doslova probudila, a Poly Thomsonové, která Anne nahradila po její smrti.
Zdroje informací:
Wikipedia.org: Helen Kellerová
Perkins.org: Helen Keller and Anne Sullivan Collections
lci-d122.org: Podrobná historie lionismu