Ignác (49): Jsem zoufalý ze své dcery. Našla prý svou novou identitu a je tak spokojená

Od narození dětí jsme se s manželkou našli v rodinném životě a ve výchově našich dětí. Od mala jsme jim ukazovali svět, podporovali je v jejich zálibách a trpělivě se s nimi učili do školy.

Mohlo by Vás zajímat:

Zdeňka (59): Moje dcera chce být náhradní matkou, ale já s tím nesouhlasím. Bojím se, co to s ní udělá

Vše pro naše děti, jen aby byly spokojené

Syn i dcera chodili na všechny kroužky, které je zaujali. Byli jsme toho názoru, že je dobré, aby si v životě děti vyzkoušely vše a samy se rozhodly, zda je činnost zaujala nebo nikoliv. A tak jsme s manželkou neustále trávili čas někde na hřišti, v tělocvičně nebo jsme dělali taxíkáře. Ale s dobrým pocitem, že jsou naše děti šťastné.

Po zájmovém kroužku jsme doma rychle udělali domácí úkoly a přezkoušeli učivo. Manželka s dcerou, já se synem. Tímto způsobem nám zbylo dostatek času na podvečerní aktivitu v podobě kolečkových bruslí nebo krátkého cyklovýletu. Nikdy jsme děti fyzicky netrestali. Ve výjimečných případech jsme zvýšili hlas, ale většinou jsme se v klidu na všem domluvili. Zkrátka ani já, ani manželka nemáme pocit, že bychom něco ve výchově zanedbali.

Mohlo by Vás zajímat:

Zuzana (45): Dcera kvůli svému příteli skoro nejí. Ničí její sebevědomí a já mám o ni obrovský strach

Velké trápení v naší rodině nebere konce

Když děti začaly chodit na střední školu, už naši společnost vyhledávaly méně a méně a přirozeně dostali přednost kamarádi. Je to normální vývoj, a tak jsme se snažili podporovat děti v tom, že mohly na zahradě pořádat kamarádská setkání, opékat buřty a ve stanech přespat do druhého dne. Jenže před rokem se nám otočil život naruby.

Všimli jsme si, že dcera začala ve vlasech nosit šedivá pírka. Potom jsme pírka začali objevovat všude v jejím pokoji jako výzdobu a nakonec Ivanka začala nosit pírka připevněná na svetrech a tričkách. „Vy mě nechápete? Cítím se být hrdličkou. Jsem hrdlička. Našla jsem svou identitu. Jsem spokojená a šťastná. Tak to neřešte,“ křičela na nás Ivanka pokaždé, když jsme na pírka zaměřili naši pozornost.

Mohlo by Vás zajímat:

Bára (38): Má dcera šikanuje spolužačku. Nechápu, kde se to v ní bere, vždy byla vzorná

Řešení je v nedohlednu

„Lásko, na to sami nestačíme. Objednám nás k psychiatrovi,“ objal jsem manželku po další vyhrocené situaci. Jsme s manželkou zoufalí. Objednací lhůta k psychiatrovi jsou tři měsíce. Bojíme se o naši dceru, i když vnímáme, že její identifikace s hrdličkou jí není nebezpečná. Jen nosí pírka. Ale jinak ve svém životě funguje.

Nosí hezké známky ze školy, má kamarádky, a když nechceme rozebírat její pocit, že je hrdlička, tak vycházíme v klidu. Bohužel já ani manželka vůbec nevíme, co to dcera v hlavě má. Od mala jsme se jí věnovali, dostala lásku i péči. Proč se tak změnila? Co nás to potkalo? S manželkou se upínáme k odborníkovi, kterého v blízkém horizontu navštívíme. Snad se to někam pohne a dcera opět najde cestu zpět k normálnímu životu. A hlavně k sobě samé.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Martina (34): Děsí mě vlastní dcera. Tvrdí, že se jí v dětském pokojíčku zjevují postavy muže a ženy