Ingrid (27): Manžel mě přesvědčoval, že jsou to jen špatné sny. Kamera v naší ložnici ale odhalila pravdu

Začalo to jako nevinné noční můry. Budila jsem se zpocená, lapala po dechu a měla pocit, že mě něco těžkého tlačí na hrudníku. Manžel mě uklidňoval, že to jsou jen sny, že mám příliš stresu. Občas měl pravdu – práce, domácnost, nekonečné starosti – všechno se na mě valilo. Ale já jsem cítila, že je něco špatně.

Mohlo by Vás zajímat:

Daniela (28): Nový seriál mi v šestinedělí zamotal hlavu tak, že jsem se začala bát nereálných hrozeb

Bála jsem se chodit spát

První noc, kdy jsem se probudila zcela paralyzovaná, byla zlomová. Oči se mi otevřely, viděla jsem naši ložnici, jak ji ozařuje mdlé světlo lampy z chodby, ale nemohla jsem se pohnout. Na hrudi mi seděla jakási temná tíha, jako by mi někdo bral dech. V hlavě se mi honily myšlenky na něco nadpřirozeného, ale manžel mávl rukou. Sny. Všechno jsou to jen sny. „Možná kdybys před spaním tolik nečetla tolik psychologických nesmyslů a nepouštěla si true crime podcasty, byla bys v pořádku.“

Jenže noční můry se stupňovaly. Občas jsem slyšela cizí hlasy, kroky na chodbě nebo šepot těsně u ucha. Budila jsem se, neschopná pohybu, s pocitem, že mi někdo stojí za hlavou. Manžel tvrdil, že křičím ze spaní, ale já si nepamatovala žádné výkřiky. Moje prosby, aby mi věřil, skončily většinou u hádek. Začala jsem o sobě pochybovat. Jsem snad blázen?

Pak přišel okamžik, který mě přiměl trvat na tom, že se musí něco změnit. Jedné noci jsem se probudila s pocitem, že mě někdo svírá za ruce a ráno mě zápěstí bolela, jako bych na nich celou noc měla želízka. Připadala jsem si zoufalá. Byla jsem to já? Můžu si něco takového udělat ve spánku? Po dlouhém přesvědčování manžel nakonec souhlasil s mým nápadem – nainstalovali jsme v ložnici kameru.

Mohlo by Vás zajímat:

Olina (39): Myslela jsem, že mě manžel podvádí, ale jeho tajemství bylo ještě děsivější

Nahrávky mluvily za vše

Záznam z první noci byl relativně klidný. Otočky, neklidný spánek, ale nic zvláštního. Druhá noc přinesla něco jiného. Sledovala jsem se na obrazovce, jak ležím nehybně na zádech, oči otevřené dokořán, bez jediného mrknutí. Po chvíli jsem začala prudce třást hlavou, jako bych se snažila něčemu uniknout.

Ale třetí noc… Třetí noc nás oba změnila. V polovině záznamu jsem se náhle posadila na posteli. Moje tělo se pohybovalo trhaně, jako bych byla loutka na šňůrkách. Pak jsem začala mluvit. Slova dávala sotva smysl, zněla jako cizí jazyk, který jsem nikdy v životě neslyšela. Manžel, do té doby tvrdý skeptik, zbledl. Od té chvíle už žádné argumenty o přehnané fantazii nevytahoval.

Dnes se na to dívám smířlivěji. Našli jsme odborníka, který mi vysvětlil, co se během spánkové paralýzy v těle děje. Někdy je mysl tak zmatená, že si vyvolává vlastní noční můry. Kameru jsme z ložnice odstranili, ale i po těch několika měsících si pamatuji každé trhané slovo, které jsem v tu noc řekla. Možná to byla jen spánková paralýza. Možná.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Ilona (27): Jeden článek s pochybnými informacemi přivedl mojí mámu až do nemocnice