Irena (65): Synům je přes třicet a pořád bydlí v dětském pokojíčku. K životu jim stačí počítač

Vdávala jsem se poměrně pozdě, takže se mi děti narodily až dlouho po třicítce, což bylo ve 20. století skoro na pováženou. Bylo mi jasné, že vnoučata hned tak mít nebudu, ale teď se mi zdá, že se jich taky třeba nedočkám nikdy.

Mohlo by Vás zajímat:

Zdena (50): Můj syn se měl oženit a dát mi vnoučata. Místo toho promarnil svůj život

Život v dětském pokoji ji vyhovuje

Mám manžela, to je v pořádku, žádný rozvod se u nás nekonal. Jsme spolu už pomalu 40 let a máme dva kluky, se kterými nebyl problém v dětství, ale je teď. Oba vystudovali vysokou školu, jeden má dokonce doktorát, mají dobrá zaměstnání. V tomhle směru si na ně stěžovat nemůžu. Ale pořád bydlí u nás, v dětském pokojíčku! A vyhovuje jim to. „Podívej se na ně,“ povídám manželovi pomalu každý večer. „Všechen volný čas tráví u počítače, ve virtuálním světě, místo aby šli za holkama!“

Občas sedávám na balkoně a sleduju, kde se co šustne, no a vidím sousedku, jak veze kočárek. Jak já jí závidím! Pak vejdu dovnitř a zjišťuji, že moji synové jsou pořád tam, kde včera. U počítače. Martin má na stole sbírku hrnků od kafe a Radek jí sušenky rovnou z pytlíku.

Mohlo by Vás zajímat:

Alice (49): Tvrdil mi, že miluje přirozenost, ale počítač měl plný fotek silikonových holek

Snažím se je nakopnout

Snažím se vydedukovat, jestli ti naši kluci mají nějakou slečnu, ale zdá se mi, že ne. Mladší občas zmizí na celou noc, ale podezírám ho, že spíš, než že by ji trávil s děvčetem, hraje s někým zase ty nešťastné počítačové hry. „Kde jsi byl?“ občas utrousím, ale odpovědi se nedočkám. Obejdu ho, očichám, necítím ani cigarety, ani alkohol, ani parfém... ach jo!

Tuhle jsem se osmělila a uhodila na oba dva: „Kluci, neplánujete už konečně nějakou změnu? Jste už trochu velcí na to, abyste jenom posedávali doma v pokojíčku!“ To jsem si dala! Martin se tvářil netečně a Radek zavtipkoval: „Ve hře mám spoustu přítelkyň!“ Snažila jsem se s nimi mluvit vážně, ale oni mě jednoduše odpálkovali.

Mohlo by Vás zajímat:

Aneta (50): Syn nemá holku ani práci, zná jenom počítačové hry. Bojím se, jak to s ním dopadne

Nevím, co s tím

Přemítám nad tím, kde jsem udělala chybu. Možná jsem je příliš opečovávala a měla být přísnější. Nejspíš jsem je měla už dávno vyhodit z domu, aby se postavili na vlastní nohy. Jenže co s tím teď? Začíná to zmáhat i manžela. Došlo tak daleko, že jsme se začali dohadovat, čí je to vina, že jsou víc než třicetiletí chlapi pořád u nás doma. „Je to tvoje vina,“ prohlásil, „kdybys jim nevyvařovala a nestarala se o ně, byli by dávno pryč.“ Na to jsem odpověděla, že on jako muž měl na ně už dávno uhodit a postarat se o to, aby se začali i oni chovat jako muži, a ne jako děti.

Vůbec mi to nejde na rozum. Ženy je nezajímají – nebo muži, no dobře, člověk nikdy neví – sex jim, jak se zdá, nechybí. Odpracují si svoje a zalezou do pokojíčku. Který jsme jim zařídili jako malým klukům. A usednou k počítači. Žádné kino, na to mají Netflix, žádný kontakt s kamarády, na to mají chaty. Jsme z nich s manželem zoufalí. Copak tohle je nějaký život?

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Věra (45): Dcera mi přišla představit přítele a já byla v šoku. Za dveřmi stál můj bývalý