Ivan (36): Moje žena propadla pověrám a otravuje nám tím neskutečně život

Život někdy přináší štěstí, jindy smůlu, ale věřit tomu, že za to může třeba rozbité zrcadlo nebo nějaká jiná pověra, mi vždycky přišlo přitažené za vlasy. Moje žena ale na pověry nedá dopustit a otravuje mi tím život. Tvrdí: „Kdyby nebyly pravdivé, tak by neexistovaly!“

Mohlo by Vás zajímat:

Marek (22): Pověry jsem bral na lehkou váhu, teď bych si nejradši nafackoval. Vše změnilo rozbité zrcadlo

Hledáním čtyřlístků to začalo

Začalo to obyčejným čtyřlístkem. Když jsme spolu začali chodit, courali jsme ruku v ruce po loukách a lesích nedaleko našeho městečka a moje budoucí choť nedělala nic jiného, než že se plazila po zemi a hledala čtyřlístek. Pokaždé – jako by to nestačilo jednou. „Když ho najdu, budeme mít štěstí,“ tvrdila mi a každé jeho nalezení stvrdila hezkou pusou. To bylo fajn. Horší bylo, když žádný nenašla. Pak s ní nebyla řeč. „To ti nestačí ten, co jsi našla včera?“ ptal jsem se jí. Ne, nestačil. Prý už neplatí.

Čtyřlístky hledá dodneška, pokud k tomu má příležitost, to ještě není tak hrozné, ale v poslední době se v mnohem dramatičtějších pověrách.

Mohlo by Vás zajímat:

Vendula (39): Dám hodně na pověry. Černá kočka přes cestu ale moje přesvědčení nahlodala

Překvapila mě svatebními příkazy

Samozřejmě, že ideální by byla svatba v květnu, když jsou rozkvetlé stromy a všude to bzučí a zpívá, ale to ne. Ustoupil jsem tedy, jenže pak jsem se dozvěděl, že svatba nesmí být ani v úterý! Kde to vzala, netuším. A co šaty? „Nesmíš je před svatbou vidět!“ prohlásila. Dobrá, to vím, ale pak vykřikovala řadu dalších mouder: „Musím mít lodičky, protože volnou patou nebo špičkou by nám utíkalo štěstí,“ a taky: „Ne abys upustil prsten, byl by to konec! A nesmíš mít motýlka, abys mi neuletěl!"

Už si ani nepamatuji, co všechno mi naložila. A abych řekl pravdu, měl jsem toho tak akorát. Ale protože vím, že u svateb jsou pověry běžné, všechno jsem jí odkýval a vzali jsme se. A pak to přišlo.

Mohlo by Vás zajímat:

Michal (20): Na pověry jsem nikdy nevěřil. Tragická událost v rodině ale můj názor změnila

Je úplně spoutaná pověrami

Moje žena v poslední době skoro nevychází z domu, v hrůze, že jí přeběhne přes cestu černá kočka nebo že se jí nepodaří vyhnout se kanálu, navíc si pověry doslova studuje a tím pádem se pořád děje něco, co jí komplikuje život. Zrcadlo máme jediné v koupelně a pevně ukotvené, aby se náhodou nerozbilo. (7 let neštěstí). Okna se moc neotevírají, aby jimi nevletěl pták (smůla). „Opovaž se otevřít deštník, než vyjdeš z domu, pršelo by nám neštěstí!“ je další příkaz. Všiml jsem si, že si žena rozumí hlavně s pověrami, které přinášejí nějakou negaci.

Tak jsem si řekl, že jí připomenu nějaké, které přinášejí štěstí. „Sem tam si oblíkni něco naruby…,“ poradil jsem jí. A taky jsem do skříňky v kuchyni nainstaloval 7 hrnků, Google mi to poradil, prý pro štěstí. Pavouci, kteří znamenají zbohatnutí, ji děsí, s tím jsem neuspěl.

Vlastně jsem neuspěl s ničím. A došlo mi, že pověry, kterými se moje žena obklopuje, charakterizují spíš její slabost nebo nějaké selhání, je to znamení, že sama něco nezvládá. Asi by to chtělo psychiatra. Nebo rozvod?

​Další příběhy ze života →

​

Mohlo by Vás zajímat:

Zdeněk (35): Otec mi vrazil kudlu do zad, když požádal svou dlouholetou přítelkyni o ruku. Jeho podlost mě šokovala