Zdeněk (35): Otec mi vrazil kudlu do zad, když požádal svou dlouholetou přítelkyni o ruku. Jeho podlost mě šokovala

Ztěžka jsem dosedl na svou kancelářskou židli a zavřel oči. "Jsi v pořádku?" zvedl hlavu od svého stolu kolega. "Teď tady byl táta a oznámil mi, že požádal svou partnerku o ruku. Udělal mi to určitě naschvál. Aby udělal problém v mojí rodině", odpověděl jsem mu.

Mohlo by Vás zajímat:

Beata (32): Svatba na zámku byla romantická. Ale jen do té doby, než jsem začala rodit

Otec mě překvapil svou škodolibostí

S Janou jsme spolu dvanáct let. Z toho deset spolu žijeme a máme dvě dcery. Než se narodila první dcera, Jana se chtěla vdávat, ale já se na to necítil. Pak byla Jana zase těhotná a já prošvihnul správný čas. Necítil jsem tlak ze strany partnerka a nechal to být. Možná, že byla Jana zklamaná, ale pocit si nechala pro sebe a už nikdy téma neotevřela. A mě to vyhovovalo. Papír na lásku jsem nepotřeboval. Jana byla má životní partnerka, matka mých dětí a já nás vnímal jako rodinu.

Jenže kdysi jsem určitý tlak ze strany svých rodičů cítil. Moji rodiče jsou rozvedení. Kdykoliv jsem přišel k mamce, nebylo návštěvy, aby mi neřekla, že bych si měl Janu vzít za manželku, protože máme děti. I otec do mě často rýpal. Neustále mi připomínal, že bych se měl zachovat jako chlap a matku svých dětí si vzít oficiálně za manželku. Možná toto jejich tlačení na mě fungovalo negativně a já se postavil na zadní. Prostě jsem nechtěl dělat to, co ode mně každý očekával. Jana tajně a rodiče do mě rýpaly neomaleně při každé příležitosti.

Mohlo by Vás zajímat:

Alena (29): Svatba mé sestry byla jako pohřeb. Je mi líto, že se vdala z donucení rodičů

Emoce způsobily, že významný krok nedokážu udělat

Poslední dobou se se svatbami našich společných kamarádů roztrhl pytel. Snad každý rok jsme pozvaní na jednu až dvě svatby. Jana nic neříká, na svatbě se usmívá a baví. Ale já vidím, že se přetvařuje. Když jsem jí to řekl, tiše řekla: "A čemu se divíš? Máme spolu dvě děti, jsme stabilní pár a ty se k tomu neumíš postavit čelem. A já musím odpovídat na zvídavé otázky ostatních, že se rozhodně vdávat nechci a jsme takto dohodnutí od začátku vztahu. A přitom to není pravda". Každou svatbu nějakým způsobem protrpím. Je to čas, kdy se necítím dobře a podvědomě to vnímám jako nepříjemnou připomínku skutečnosti, že člověk jen stěží obhajuje před rodinou, nejbližšími i přáteli své přesvědčení.

Poslední tečkou bylo, když přišel na návštěvu otec s partnerkou Olinou, která se usmívala od ucha k uchu. Dokonce se mi zdálo, že to byl úsměv škodolibý. Jana nic netušila. Nedokázal jsem jí novinu, kterou mi otec přišel říct do práce, sdělit. A tak si myslela, že přišli na návštěvu obyčejnou. Když jsme se usadili nad šálkem kávy, otec spustil: "Přišli jsme vás s Olinkou oficiálně pozvat na svatbu. Požádal jsem ji o ruku. Myslím si, že je to důležitý krok ze strany muže, aby žena měla jasný důkaz mužovy oddanosti a jistotu, že jsou rodina. Jsem smutný z toho, že můj syn je zbabělec. A tobě se, Jano, divím, že to toleruješ."

Mohlo by Vás zajímat:

Petra (27): Můj snoubenec čeká dítě s jinou. Na druhou šanci může zapomenout, svatba nebude

Dusno v naší rodině by se dalo krájet

Janě se změnil výraz v obličeji. Vstala a pronesla: "Gratuluji k žádosti o ruku a rádi na vaši svatbu půjdeme. Nicméně nemusíte do nás slovně kopat. Místo, abyste byl rád, že máme fungující rodinu, děláte vše proto, abychom se rozešli. Odsuzuji vás za vaše chování. Jediní, kdo by to odnesl by byly naše děti. Olino, nikdy jsem si nemyslela, že žena k ženě může být tak krutá i beze slov. Ale ten váš výraz v obličeji, to je síla." A odešla. Já ukončil návštěvu a otce s Olinou vyprovodil z bytu.

Jana ležela v ložnici na posteli a brečela. "Jani, neplač. Miluju tě. Vždyť to víš. Svatba přeci není všechno. Vždyť jsme šťastní." Jana kývala a dlouze jsme se objímali. Shodli jsme se na tom, že chování mého otce bylo nechutné a překvapila nás jeho zákeřnost. I Olina si uměla okamžik vychutnat a snažila se, aby nás rozhodila. Podařilo se jim to dokonale. S Janou jsme se shodli, že budeme slušní a na svatbu jim přes to všechno půjdeme. Děti si dědečka s babičkou zaslouží. Já pár let počkám a potom asi Janu o ruku požádám. Nechci ji už vystavovat tlaku, kterého jsem si nikdy nevšiml a kterému je nucena čelit.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Kateřina (33): Svatba do roka a do dne? Jsem zasnoubená už sedm let a mám toho tak akorát dost

​