Facebook
Instagram
Každá z nás ji má a většinou se za námi táhne jako šmouha už od dětství. Je to taková ta holka, co vám pořád šlape na paty. Přestože víte, že je falešná, nedáte si pokoj a stále se s ní stýkáte. Až do té doby, než vám ublíží tak, že už to nejde překousnout. Vyprávět by o tom mohla Ivana.
Byly jsme nejlepší kamarádky, seděly vedle sebe v lavici, navštěvovaly se doma a nedaly na sebe dopustit. Přestože jsem věděla, že Kristina je pěkná falešnice, nedokázala jsem se s ní přestat stýkat. Brala jsem ji jako sestru? Kdo ví. A nejhorší je, že taková, jaká byla jako školou povinná, je dodnes.
První faleš se projevila záhy
V páté třídě jsme měli skvělou paní učitelku, která nás brala jako sobě rovné. A tehdy ty Kristininy pomluvy nejspíš začaly. Jednou jsme měli kreslení a paní učitelka si vybrala Kristinu, ne mě, a pozvala si ji ke katedře. „Kristinko, viď, že mi pomůžeš?“ A nechala ji známkovat výkresy! Opravdu!
Záviděla jsem jí tak, až jsem se zalykala. Korunu tomu nasadila sama Kristina, když se po škole vytahovala – všechny holky se kolem ní shlukly a byla pro ně zajímavější než já, která zůstala stát v rohu. A Kristina mě ještě pomluvila, jak byl můj výkres hrozný!
Kamarádka mě napráskala u mého táty
Ale stejně jsme spolu kamarádily. Nějaký ten rok nato jsme se domluvily, Kristina, j, a ještě další dvě kamarádky, že pojedeme na výlet. Jen tak, v sobotu ráno vlezeme do vlaku a večer se vrátíme. Bylo nám 14 let, byly jsme na to, jet někam samy, ještě docela malé, ale rodiče svolili – když jsme jim přesně popsaly svůj plán.
Pak se ale můj tatínek zeptal: „A jedete opravdu samy?“ „No jasně!“ odpověděla jsem. Ovšem zasáhla blbá náhoda – potkal na ulici Kristinu a ta mu zatepla vybreptala, že s námi jedou kluci z devítky! Já byla za lhářku a Kristina za svatou – navíc mi lhala do očí, že to není pravda, že nic nepráskla, ale táta mi řekl, že to byla ona… No, nejelo se nikam.
Po poslední lži jsem s kamarádkou skončila
Uběhlo pár let a s Kristinou jsem se vídala pořád, ačkoli mi tatínek tehdy řekl, ať jí nevěřím… Párkrát se ke mně doneslo, že se o mně Kristina vyjadřuje ne právě hezky, třeba prohlásila: „Teda, co má ta Ivana na hlavě?!“ Přitom mně do očí tvrdila, jak mi to sluší. Jindy zase říkala, že jsem přibrala, a nikdo mě proto nechce, ačkoli mně tvrdila, že jsem zhubla a že se za mnou každý muž otočí.
No a pak jsem potkala kluka, nebo spíš mladého muže, který se mi líbil. Seznámili jsme se ve fitku, kam samozřejmě chodila i Kristina. Koukali jsme po sobě a vypadalo to docela slibně. A najednou se mi můj potenciální milý vyhýbá! Včera jsem si na něj počíhala a zaskočila ho otázkou: „Co se stalo? Proč se mi vyhýbáš?“ Kroutil se jak žížala, a nakonec z něho vypadlo, že mu Kristina řekla, ať si nedělá naděje, že mám vážnou známost…
Tím u mě skončila. Když jsem se vybrečela, zavolala jsem tatínkovi, protože jsem cítila, že to musí slyšet. „Tati, měl jsi pravdu – je to falešnice. A já jí tak dlouho věřila!“ Z toho plyne poučení - když vás někdo podrazí a vy si to necháte líbit, udělá to znova a znova. Proto od takového člověk rychle pryč.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Moderátorka Markéta Fialová trpí poruchou krvetvorby: V osmnácti jsem zjistila, že tady za týden nemusím být
Moderátorka Markéta Fialová trpí poruchou krvetvorby: V osmnácti jsem zjistila, že tady za týden nemusím být
Související články
