Ivana (59): Nikdy bych neřekla, že si mi život po rozvodu tak zalíbí. Najednou můžu na kafe s kolegyní a lakovat si nehty

"Pojď s námi na výstavu," lákala mě kolegyně. Nemohla jsem, po práci jsem zavařovala jídlo pro manžela do kamionu, obstarávala zahrádku a domácnost. Když byl muž pár dní doma, snažili jsme se něco opravit na domě.

Mohlo by Vás zajímat:

Martina (47): Manžel tvrdil, že domácí práce jsou brnkačka. Tak jsme si na měsíc prohodili role

Po práci jsem musela letět hned domů

Roky plynuly, děti dospěly a manžel si našel jiné zaměstnání. Asi jsme nebyli zvyklí být spolu každý den. Naštěstí jsme měli velký dům, a tak když mezi námi vzniklo nějaké napětí, měli jsme se kam zašít. Manžel byl ale se svým životem nespokojený. Nebyl zvyklý chodit denně do práce a být mezi lidmi. Za ty roky v kamionu se z něj stal věčně nespokojený samotář.

Cítila jsem se dlouhodobě unavená. Asi jsem zestárla a fyzická práce na domě pro mě byla čím dál náročnější. Navíc manžel začal chovat prasata, a tak jsme neměli ani hodinu volna. Stále bylo co dělat. Nemohla jsem chodit do kavárny nebo do kina jako mé spolupracovnice. Musela jsem letět domů vařit brambory pro dobytek.

Mohlo by Vás zajímat:

Sofie (22): Začala jsem do práce nosit drahé boty a parfémy. Kolegyně mě mají za zlatokopku, ale pravda je jinde

Manžel přišel s tím, že se chce rozvést

Přijala jsem svůj osud. Věčně brblajícího manžela, práci od rána do večera a o víkendu starost o vnoučata. Měsíce jsme žili vedle sebe a plnili své povinnosti. Dokonce jsme každý spal ve své místnosti. Nebyla jsem šťastná, ale ani nešťastná. Prostě toto bylo mé manželství, kvůli kterému jsem cítila povinnost vše strpět.

"Ivano, chci si s tebou promluvit," vyzval mě jednoho dne manžel. "Hele, není v tom nikdo třetí, ale já se chci rozvést. Vidím na tobě, že nejsi šťastná. Já mám svoji povahu a chci být sám. Chci svůj klid. Děti jsme vychovali, už je to jenom o nás." Jeho žádost mě šokovala a rozvod jsem nesla opravdu těžce. Manžel mě vyplatil a já si koupila garsonku ve městě.

Mohlo by Vás zajímat:

Božena (56): Už delší dobu jsem bez práce, ale nechci dělat pokladní. To bych se hanbou propadla

Zjistila jsem, že mi svoboda vyhovuje

Překvapilo mě, že se mi po manželovi stýskalo. Pravidelně jsem ho navštěvovala. Všude byl nepořádek a špína, ale manžel se tvářil spokojeně. Nabízela jsem mu pomoc, že mu budu vařit a prát, ale nestál o to. Nejprve mu nevadilo, že za ním chodím na návštěvu, ale nakonec si vyžádal, abych chodila jen jednou za měsíc.

Jsme rozvedení už dva roky a já musím upřímně říct, že se mi ulevilo. Jsem ráda, že nemám vedle sebe morouse. Naučila jsem se odpočívat a užívat si života. Chodím se spolupracovnicemi do kina, a když je hezky, dáváme si po práci kávu na předzahrádce. Dokonce jsme byly na dovolené u moře. V padesáti letech jsem poprvé viděla moře. A začala o sebe pečovat. Nosím nalakované nehty. Nevěřila bych, že to řeknu, ale jsem vděčná osudu, že jsem rozvedená.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Verča (27): Máma se mnou nemluví. Neskousla, kolik si vydělám tím, co podle ní není skutečná práce