Ivana (67): Můj syn je povaleč. Myslela jsem, že si v důchodu odpočinu, místo toho peru spodky čtyřicátníkovi bez ambicí

Nikdy by mě nenapadlo, že k tomu dojde, ale musím říct, že svého syna už mám plné zuby. Ne, že bych ho nemilovala, je to přece moje dítě. Jenže mě vyčerpává, jak mu musím pořád sloužit. Takový podzim života jsem si rozhodně nepředstavovala. Sním už jen o tom, že se Pavel jednoho dne konečně odstěhuje.

Mohlo by Vás zajímat:

Helena (57): Syn se ke své manželce chová hrozně. Nechápu, kde se to naučil a nenechám to tak

Syn stále bydlí u mě

Mému synovi už bylo čtyřicet, ale nikdy nevyletěl z rodného hnízda. Je to neskutečně únavné, protože nedělá naprosto nic. Do práce se nehrne, celé dny sedí u počítače. Nákupy nevyřídí, neuvaří ani nejjednodušší jídlo a o úklidu nemůže být ani řeč. Nezajímá se o to, co se děje doma, i když ví, že už nejsem nejmladší a zdraví mi neslouží jako dřív.

Když jsem kdysi přemýšlela o důchodu, představovala jsem si klid, spoustu času na čtení a líná rána s hrnkem čaje. Místo toho živím dospělého chlapa, který by už dávno měl něco udělat se svým životem. Jenže jemu je u mě dobře a ani ho nenapadne na tom něco měnit.

Pavel je jedináček. Já a můj zesnulý manžel jsme chtěli víc dětí, ale osud rozhodl jinak. Třikrát jsem potratila a teprve čtvrté těhotenství dopadlo dobře. Na další už jsem si netroufla. Pro ženu, která touží po velké rodině, není nic horšího než přijít o možnost mít spoustu dětí.

Přiznávám, Pavla jsme rozmazlili. Vše měl naservírované přímo pod nos. Zpětně vidím, že za tu dnešní situaci částečně můžu já. Kdybych nebyla tak měkká, mohlo to dopadnout jinak. Nikdy jsem vůči němu neuměla být dostatečně důsledná a rázná. Jenže i tak tohle není normální. Už není malé dítě, které potřebuje dohled.

Doufala jsem, že po vysoké nastoupí do práce, usadí se, najde si šikovnou a hezkou dívku a založí rodinu. Pokud jde o zaměstnání, nikde nevydržel déle než pár měsíců. Jeho nejdelší pracovní poměr trval půl roku, pak dostal výpověď, protože tam přestal chodit. A jeho vztahy? S těmi to bylo ještě horší...

Mohlo by Vás zajímat:

Libuše (59): Posledních sedm let jsem jen hlídací babička. Syn byl v šoku, když jsem najednou začala myslet i na sebe

Chová se ke mně jako ke služce

Jednu sobotu jeho výsost vstala před druhou a hned se ptala, co bude k obědu.

„To samé co včera, zbylo toho dost,“ odpověděla jsem.

„Zase?“ ušklíbl se znechuceně.

„Ano, zase. Jídlem se neplýtvá...“ pronesla jsem ostře.

„No tak, mami, byla to jen otázka.“

„A co kdybys zkusil vydělat na pořádný oběd a také ho sám uvařil?“

„Jasně, já a vaření...“

„Nemyslíš, že je načase jít do práce?“

„Zase ta stejná písnička,“ rozčílil se. „Co bych asi tak dělal? Mám jít zametat ulice?“

„Žádná práce není hanba.“

„Ty vždycky víš všechno nejlíp. Nepůjdu dělat něco, co se mi nelíbí.“

„Snad si nemyslíš, že tu budu věčně a pořád se o tebe budu starat.“

Takhle vypadají naše rozhovory už řadu let. Vysvětlovat mu něco, je jako mluvit do zdi. Dohání mě k šílenství, že nemá žádné ambice. Jeho cílem je válet se celé dny v posteli a hrát počítačové hry. Mrzí mě, že můj manžel už nežije. Ten by věděl, jak toho darmožrouta srovnat. Já to nezvládnu. Na jednu stranu ho mám plné zuby, na druhou stranu se bojím, že se urazí nebo ho to zraní. Připadám si jako křeček v kolečku, ráda bych z toho vystoupila, ale netuším jak...

Mohlo by Vás zajímat:

Barbora (62): Můj syn se oženil, ale nikdo se o něj nepostará tak jako já. Jsem z toho smutná

Požádala jsem kamarádky o radu

Obvykle svými problémy nezatěžuji jiné lidi, teď jsem ale cítila, že o tom musím s někým mluvit. Byla jsem zoufalá a potřebovala jsem podporu. Přiznala jsem kamarádkám, jak to s Pavlem je doopravdy, a že jsem bezmocná.

Moje kamarádky Hanka a Maruška byly v šoku. Dosud jsem jim lhala a vymýšlela jsem si historky o tom, jak se synovi daří. Nevím, zda jim věřily, ale teď konečně znaly pravdu.

„Zlato, takhle to nejde, on tě zničí...“ řekla mi Hanka.

„Co mám dělat? Když mu něco povím, je jako hluchý.“

„Musíš být rázná, jinak ničeho nedosáhneš,“ dodala Maruška.

Byl to dlouhý rozhovor, ale otevřel mi oči. Věděla jsem, že mě syn bezostyšně zneužívá, jenže nikdy jsem se nezmohla na nějaké řešení. Kamarádky mě povzbudily a daly mi pár cenných rad. Zbývalo mi už jen uskutečnit je. A to byla opravdu velká výzva...

Mohlo by Vás zajímat:

Hana (61): Syn mi dlouho vyčítal můj přístup k výchově. Pak na vlastní kůži zjistil, že rodičovství není žádný med

Zavedla jsem nová pravidla

Po návratu domů jsem Pavlovi oznámila, že si do konce měsíce musí najít práci, jinak mu zabalím kufry a vynesu je před dům. „A odteď končím s praním tvých věcí a úklidem. Je to jen tvoje starost...“ dodala jsem. Jakmile jsem to vyslovila, spadl mi kámen ze srdce.

Pavel na mě nevěřícně zíral. „To nemyslíš vážně?“

„Ale ano.“

„Jasně, ještě uvidíme...“ nadhodil a vrátil se k počítači.

Samozřejmě, že si stěžoval, když několik dní neměl navařený oběd. Já jsem obědvala s kamarádkami, u nich doma nebo v jedné příjemné restauraci. Zjistila jsem, že když odejdu z kuchyně, svět se nezboří.

Pavel byl donucen něco si nakoupit a uvařit. Přestala jsem mu i prát. Teprve tehdy pochopil, že to myslím vážně. Začal procházet nabídky práce a domlouval si pohovory. Asi se opravdu vyděsil, že ho vyhodím z domu. A já nehodlám polevit, po těch letech už nemůžu ustoupit...

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Danuše (71): Můj syn si v životě pěkně zavařil. Nedal na moje rady a teď to vidí na vlastní kůži

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.