Iveta (29): Po svatbě jsem se snažila vařit denně teplá jídla. Můj manžel ale dával přednost kuchyni svojí matky

Rozhodně nejsem ze staré školy, ale protože mám Pavla ráda a docela mě baví vařit, chtěla jsem mu podstrojovat a chystat mu teplé večeře. Jenže moje snaha nebyla odměněna. Pavlovi to bylo jedno a málokdy třeba jen ochutnal. Bylo mi to líto, ale nějaký čas mi trvalo, než jsem rozhodla zaútočit.

Mohlo by Vás zajímat:

Magda (28): Zatímco jsem svému příteli vařila večeře, on honil sukně. Pustila jsem ho k vodě, ale začít nový život nebylo jednoduché

Je to jiné, než dělá máma

Nikdy jsem nebyla žádná velká kuchařka, odbývala jsem se, jak to šlo, rychlé občerstvení, znáte to… Ale když jsem si brala Pavla, rozhodla jsem se, že se to naučím. Chci být dobrá manželka. A vařit mě docela baví. A tak každé ráno listuji kuchařkami, hledám recepty a po práci utíkám nakoupit vše potřebné. Jakmile se vrátím domů, pustím se do vaření. Opatrně krájím zeleninu, míchám omáčky, ochutnávám, jestli není potřeba ještě špetka soli nebo trochu pepře. Říkám si: „Trpělivost je klíčem k úspěchu,“ a snažím se, aby bylo jídlo co nejlepší.

Jenže Pavel se vždycky nají u své matky, kterou máme bohužel nedaleko. Takže mu nedělá problém se u ní zastavit. „Promiň, miláčku, ale mamka dneska dělala svíčkovou. Víš, jak ji mám rád,“ řekne mi s úsměvem, když se vrátí domů. Když se mu snažím nabídnout jídlo, které jsem uvařila, odvětí, že už je plný. A pokud přece jen ochutná, pokrčí rameny. „No, je to jiné, než jak to dělá máma…“

Začínám na to být už alergická. A vlastně i na ni. Proč mi tohle tchyně dělá? Proč mi hází klacky pod nohy?! Já se tak snažím! Ale Pavel – a potažmo jeho matka – to nevidí.

Mohlo by Vás zajímat:

Dita (29): Tchyně je výborná kuchařka a často kritizuje moje jídlo. Vadí mi, že mě ponižuje před ostatními členy rodiny

Ani Itálie nezabrala

Někdy si říkám, proč vlastně tolik času trávím v kuchyni. Místo abych si po práci odpočinula, běžím domů a vařím. Ale stejně mi to nedalo a přihlásila jsem se na kurz italské kuchyně. Těstoviny, omáčky, domácí pizza. Moc mě to bavilo. Myslela jsem si naivně, že udělám tchyni čáru přes rozpočet, že něco takového neumí. To jsem se ale přepočítala! Když jsem pak vytvořila úžasné rizoto, Pavel se jenom ušklíbl: „Nechápu, proč pořád zkoušíš něco nového, raději se nauč segedín, takový, jako dělá moje máma,“ řekl mi s křivým úsměvem.

„Co když se rozhodnu, že nebudu vařit? Že se na to vykašlu?“ zahuhlala jsem v reakci. „Neřeknu mu nic, prostě přijdu domů a pustím si film. To bude zírat!“ A to jsem taky udělala. Namazala jsem si chleba se zbytkem másla, k němu zakousla rajče, natáhla se a pustila si film. „Stejně se nají u matky, tak co,“ byla moje úvaha. Jenže ten den tchyně zřejmě vynechala a Pavel se marně sháněl po večeři. Nakonec snědl studený párek. Ohřívat ho je moc velká námaha a já jsem se nezvedla z gauče. On uraženě zalezl do ložnice.

Mohlo by Vás zajímat:

Tomáš (32): Jsem zoufalý. Manželka se upnula jen na syna a na domácnost kašle. Už mi ani nevaří

Vařím jen, když chci já

Ráno se mě zeptal, co se mi stalo. „Nic,“ povídám, „ale už nevařím každý den, budu vařit jen, když budu mít chuť.“ Divně se na mě díval a pak se odvážil zeptat: „Proč?“ Pokrčila jsem rameny. „Není důvod, když se najíš u mámy.“ Najednou nevypadal tak sebejistě, jako když mi popisoval, jak jeho matka skvěle vaří a já že… Však víte. Zřejmě se mu hlavou honilo, že jeho máma na něho taky není denně zvědavá a být o studeném párku není žádný med. Sice se mi neomluvil, neřekl už nic víc a odešel, ale vypadal trošku jako spráskaný pes.

Pár dní jsem to vydržela a předkládala Pavlovi studené večeře, ale jaké bylo moje překvapení, když naopak začal manžel návštěvu u tchyně vynechávat. „Asi ji to taky už přestalo bavit,“ pomyslela jsem si a rozhodla se, že mu uvařím – italské těstoviny. S rizikem, že třeba právě ten den skončí u matky. Kupodivu přišel rovnou domů. A dokonce si přidal! A pak špitnul, jestli bych mu neudělala tu krémovou polévku, co jsem jednou zkoušela.

Možná že se věci pomalu mění. Možná si Pavel konečně začíná vážit toho, co pro něj dělám. Nebo možná konečně chápu, že já sama si musím vážit své práce a nenechat si ji shazovat. Vím, že láska prochází žaludkem, ale nerada bych, aby ten žaludek ke štěstí přiváděla svíčková mojí tchyně a ne já. Ale já se tu svíčkovou taky naučím!

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Linda (24): Shodila jsem blond hřívu a mám pocit, že jsem neviditelná. Na fajn muže musely zabrat jiné přednosti