
Dita svou tchyni respektuje a ráda pochválí její kuchařské umění. Ví, že v případě její osoby to bude dlouhá cesta k tomu, aby vařila z poloviny dobře jako ona. Ale kritika od tchyně Ditu velmi zraňuje...
Víkend. To znamená návštěva rodičů. Tento víkend je řada na tchyni, aby nám připravila něco k obědu. Máme tradici, střídáme se v pozvání na oběd.
Nešikovná mladá holka, to jsem já
Jsem vdaná za svého manžela Libora dva roky. Přiznávám, že co se týče vaření, jsem na začátku. V podstatě umím uvařit pár jídel a peču jednoduché koláče. Doposud jsme s Liborem jen cestovali, sportovali a užívali si života. Pár měsíců jsme spolu žili v podnájmu, pak jsme si na hypotéku koupili byt a teprve poslední rok jsem se zaměřila na dospělácký způsob života.
To znamená, že jsem vybavila náš byt nábytkem, pravidelně uklízím, na víkend upeču koláč a začala jsem prohlížet letáky se slevami. Nestačím se sama sobě divit. Ještě před pěti lety bych se této představě sebe samé smála. Byla jsem divoká, měla jsem ráda diskotéky, alkohol a kamarády. To vše se změnilo po svatbě. Něco se ve mně přepnulo a pomalu jsem dospěla k tomu, že sama od sebe chci svému muži uvařit jídlo a mít hezký domov.
Snaha se cení, ale tchyni je to stále málo
Manžel Libor je můj miláček. I když se mi jídlo moc nepovede, vždy mě řekne nějakou lichotku: „Lásko, moc jsem si pochutnal. Díky.“ A přitom snědl lehce připálený řízek s rozvařeným bramborem. Na Liborovi mám ráda, že se umíme motivovat a podpořit. Hecujeme se ve sportu, podporujeme v ostatním. To si myslím, že je síla našeho svazku.
S Liborovými rodiči jsme zavedli tradici. Jednou vaříme my a další víkend rodiče. Když jsme náhodou někde na výletě, tak se tradice posouvá na víkend další. Jenže poslední dobou mám problém se svou tchyní. Tchyně je výborná kuchařka. Nemám problém ji složit poklonu. „Teda maminko, fakt jsem si pochutnala. Tak výborné jídlo jsem dlouho nejedla. A ten koláč. To jste se opravdu překonala. Holt výborná kuchařka.“
Slova ponížení mě ranila
Tchyně má pochvalu ráda. Vyžaduje ji od manžela i od syna. Takže je v závěru návštěvy doslova rozzářená. Slova chvály slyšela od všech a ještě si rýpne do mě. Pokaždé mi řekne, že se nemůže dočkat, co zase zpackám v kuchyni. Ale ona je prý hodná a nedá to na sobě znát. Mile se usměje a hodí svou hlášku do vtipu. O to se pokaždé snažím i já.
Minulý víkend jsem vařila hovězí na divoko s bramborovou kaší. Nepatrně jsem to víc osolila. Všem to přišlo v normě kromě tchyně, která dělala u stolu teatrální gesta, že jí sůl rozežere jazyk. Pak se smála nad mým koláčem, kde se mi při pečení roztekla drobenka. Chuťově byl vynikající. „Dituško, dnes je to za čtyři body z deseti,“ válela se smíchy tchyně s tím, že byla v bodování shovívavá.
„Mami, už stačilo. Ještě slovo a tradici zruším,“ zastal se mě Libor. Za chování své matky se stydí. Ale ani jeden z nás nechceme situaci hrotit někam do extrému. Z legrace se potom shodneme na tom, že cesty z této prekérní situace jsou dvě. Buď se naučíme vařit, a nebo začneme škodit tchyni a v nestřežený okamžik jí jídlo vždy přesolíme.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.