Facebook
Instagram
TikTok
YouTube
Iveta před svou dcerou tají, že se živí jako uklízečka. Nechce, aby se jí kvůli tomu děti ve škole smáli. Proto byla v šoku, když zjistila, že se ze školy pořádají výlety do zaměstnání rodičů.
Vstávala jsem jako obvykle, tedy brzy ráno. Naštěstí se dny už prodlužují, takže nemusím vyrážet z domu ještě před svítáním. Pracuju jako uklízečka, a ještě k tomu na druhém konci města. Musím dorazit dostatečně brzy, abych stihla uklidit kanceláře dřív, než přijdou zaměstnanci. Pak přejíždím do druhé firmy, kde pracuju odpoledne. Domů se vracím kolem čtvrté, tak akorát, abych cestou vyzvedla dceru ze školní družiny.
Dcera mě zaskočila
„Budeme chodit do práce různým rodičům, víš?“ vysvětlovala mi Anička, když jsem pro ni přišla do družiny. „Půjdeme i do pizzerie, protože Michalův tatínek tam peče pizzu. A říkal, že si budeme moct dát, jakou budeme chtít!“
„To je skvělé,“ odpověděla jsem, pomohla jí zabalit bačkory do pytlíku a vzala její aktovku.
„A ještě půjdeme do tiskárny. Paní učitelka říkala, že jí máš zavolat a domluvit se, kdy můžeme přijít k tobě do práce...“ pokračovala ta moje malá ukecaná holka.
Najednou mi došlo, co právě řekla. Úplně jsem ztuhla. „Kdo má přijít za mnou?“
„No... my,“ podívala se na mě překvapeně. „Řekla jsem, že pracuješ tam, kde se dělají různé akce a dá se tam dokonce koupit i zlato. A paní učitelka řekla, že to zní zajímavě. Přihlásila jsem tě. Půjdeme k tobě. Do té mak...“ zasekla se.
„Makléřské firmy,“ doplnila jsem ji automaticky a udělalo se mi zle. Ano, řekla jsem Aničce, že pracuju jako makléřka. A přesně to jsem na začátku školního roku napsala i do dotazníku. Vlastně to nebyla úplná lež. Jen jsem jí neřekla, co tam dělám doopravdy. Vyprávěla jsem jí o tom, jak funguje burza, co jsou to akcie, co se dá koupit. Ale že tam uklízím? To netuší...
Chtěla jsem ji ochránit před ponížením
Můj táta pracoval ve svozu odpadu a já nikdy nezapomenu, jak se mi děti smály. Jak mě šikanovaly a vymýšlely si různé hanlivé přezdívky. Když se za svou práci občas stydím i já sama, jak by se asi cítila moje dcera? Právě proto před ní tajím pravdu. Abych ji ochránila před ponížením, které znám až moc dobře.
Jenže teď jsem se do toho zamotala... a musím to nějak rozmotat. Ale jak? Říct učitelce pravdu? Nevěřím, že by se to pak udrželo v tajnosti. Říct to Aničce? Asi by to nechápala. A ještě by se na mě mohla zlobit.
Večer, když už malá spala, jsem všechno řekla manželovi. „Já ti říkal, že to není dobrý nápad,“ prohlásil. „Co je na tom? Práce jako práce. Uklízení přece není žádná hanba. Sama sis zavařila, tak si to taky vyřeš. Já se do toho plést nebudu...“
Klasika! Vlastně ani nevím, co jsem od něj čekala. Vždycky jsem na své problémy zůstávala sama. Můj muž není zlý člověk, ale na nějaké povídání nebo pochopení zrovna není. Žádná opora, žádná pomoc. Tak co teď?
Dostala jsem nápad
Celou noc jsem nad tím přemýšlela, ale nic rozumného mě nenapadlo. Ráno jsem byla pořádně unavená, přesto jsem vyrazila do práce. Zrovna jsem jela autobusem z jedné firmy do druhé, když mi zavolala Aniččina třídní učitelka. Moc jsem neslyšela, co říká. To mi dalo pár minut navíc na přemýšlení... A najednou jsem dostala nápad.
Řeknu, že ke mně do práce se nesmí bez zvláštního povolení. Omluvím se, protože Anička to přece nemohla vědět. Bude jí to asi líto, každé dítě chce být na rodiče pyšné a chce se pochlubit jeho prací. Ale třeba to pochopí. Možná dokonce bude mít pocit, že dělám něco důležitého a tajného.
Konečně jsem si vydechla. Problém je vyřešen. Prozatím. Jenže vím, že to neskončilo. Jednou Anička zjistí, co dělám doopravdy. A co potom?
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Létající Čestmír po 42 letech: Lukáš Bech nám prozradil, co ho dnes živí
Létající Čestmír po 42 letech: Lukáš Bech nám prozradil, co ho dnes živí
Související články
