Iveta (41): Začala jsem běhat a shazovat přebytečná kila. Potkala jsem díky tomu fajn chlapa

Nechala jsem svojí váhu zajít příliš daleko a nezbývalo, než se vrhnout na poctivou dietu. Začala jsem taky běhat a zprvu jsem si myslela, že se mi jeden běžec v parku posmívá. Vyklubal se z něho sympatický muž, který běhá se mnou a pěkně to mezi námi jiskří

Mohlo by Vás zajímat:

Libor (42): Manželka začíná hubnout do plavek. Stejně jako loni a předloni

Nemohla jsem se na sebe podívat do zrcadla

Váhu jsem dlouho nechtěla řešit. Jídlo pro mě bylo příliš velkou vášní. Rozhodně jsem se nehodlala trápit dietami, abych byla štíhlá. Zvykla jsem si na to, že prostě nikdy nebudu mít perfektní figuru. Proč bych měla strávit život ve stresu nad tím, jestli ostatním moje postava vyhovuje? Já osobně jsem se měla ráda oplácanější. Jenže pak jsem s přibývajícím věkem přibírala dál.

Začalo se to vymykat kontrole a nějakých patnáct kilo nadváhy už bylo minulostí. Nemohla jsem se na sebe podívat do zrcadla, aniž bych pak po zbytek dne neměla špatnou náladu. Tu jsem zaháněla jak jinak, než jídlem. Nosila jsem perfektně pěstěné vlasy, utrácela majlant za kosmetiku a kadeřníka. Jen ta postava byla stále víc a víc kulatá.

Moje malá neteř mě jednou nevybíravým způsobem nazvala prasátkem a tehdy jsem se rozhodla, že s tím přeci jen zkusím něco dělat. Mým cílem nebylo, dostat se na velikost modelek. Chtěla jsem shodit tak, abych byla zase ta spokojená a klidně i oplácaná ženská. Omezila jsem se v jídle podle nutriční poradkyně. Kupodivu to nebyla tak drsná dieta, jakou jsem vídávala ve starých televizních pořadech o tlouštících.

Mohlo by Vás zajímat:

Petr (52): Moje žena přibrala dvacet kilo. Když začala hubnout, nebylo to kvůli mně

Okamžitě jsem se cítila lehčí

Výsledky nebyly vidět hned, ale já se brzy cítila o poznání lépe. Už to samo o sobě mě motivovalo v pokračování. Po pečlivém protahování a cvicích s fyzioterapeutem, jsem si troufla na běhání. Někdo by možná můj běh nazval rychlou chůzí, každopádně jsem se u toho každé ráno v parku pěkně zapotila.

Pokaždé přišel kýžený efekt vyplavených endorfinů, začala jsem být na běhu závislá, jako dříve na kremrolích. Kila šla pěkně dolů a já byla nadšená. Jediné, co mi kazilo dojem, byl běžec, který chodil do parku ve stejný čas. Možná jsem paranoidní, ale připadalo mi, že mě sleduje. Možná se mi posmíval, nebo byl jen zvědavý, jak dlouho vydržím?

Snažila jsem se ho vždy nějakým způsobem setřást. Postupem času mě začal zdravit a já ještě víc rudla. Pak mi jednou běhání nesedlo, venku bylo od rána horko a mě se zamotala hlava. Seděla jsem na lavičce, když se vedle mě objevil ten chlap a začal vyzvídat. Neměla jsem sílu ho poslat do háje a ukázalo se, že má opravdu starost.

Mohlo by Vás zajímat:

Ingrid (35): Partner mi řekl, že jsem tlustá. Ale já nemám kdy shodit poporodní kila, protože mi doma vůbec nepomáhá

Od té doby trénujeme spolu

Vyprávěl mi příběh o tom, jak začal s pohybem, když měl sto dvacet kilo. Teď už je na tom s fyzičkou lépe a moc mi fandí. Dělala jsem na něj svými pokroky celou dobu ohromný dojem. Jen nevěděl, jak mě oslovit.

Začali jsme trénovat společně, poradil mi několik věcí, které můžu v technice vylepšit. Od té doby se na běhání těším ještě o něco víc, ve dvou se totiž běhá mnohem líp. Můj nový kamarád mi před nedávnem naznačil, že se mu líbím taková, jaká jsem. Myslím, že jiskra už přeskočila vzájemně.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Amálie (22): Konečně se mi povedlo shodit 30 kilo nadváhy. Radost mi ale kazí jedna věc

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.