Amálie (22): Konečně se mi povedlo shodit 30 kilo nadváhy. Radost mi ale kazí jedna věc

Nikdy jsem nebyla hubená modelka s dokonalou figurou. V rodině máme nejen predispozice k robustní postavě, ale také velkou lásku k jídlu. Neodpustíme si na nedělní oběd kachnu se zelím a bez zákusku by to také nebylo ono. Z jídla se pro nás postupně stala závislost.

Mohlo by Vás zajímat:

Jirka (57): S dcerou jsem se usmířil po dvaceti letech. Dohromady nás svedla neuvěřitelná náhoda

Rozhodla jsem se změnit životosprávu

Moje nezdravé stravování a naprostý odpor ke sportu začínal být na mně čím dál víc znát. Už jako malá jsem nebyla žádný hubeňour, ale v pubertě se to ještě zhoršilo. Často mě pohledy ostatních lidí doháněly k slzám. Nechtěla jsem dál být terčem posměchu. Bylo mi jasné, že to ovlivňuje i moji sebedůvěru.

Proto když jsem znovu na ulici uslyšela smích, za kterým následovalo: „Na tak mladou holku je tlustá až moc.“ Rozhodla jsem se se svým vzhledem něco udělat.

Mohlo by Vás zajímat:

Pavel (39): Koupil jsem si nové boty. Manželka mě za to vyhodila z domu

Zhubla jsem třicet kilo

Během následujících osmi měsíců jsem doma pravidelně cvičila. Snažila jsem se jíst zdravě a také méně. Večerním náletům na ledničku jsem učinila přítrž. Chtělo to hodně sebezapření a vůle, ale nakonec se mi povedlo ze 110 kilo zhubnout na 80.

Hodně mi v tom pomohla koronavirová krize. Jídlo teď nakupuji jen přes internet, takže jsem se zbavila pokušení v podobě uličky se sladkostmi v obchodě. Teď nakoupím jen to, co doopravdy potřebuji. Rozhodně to není špatný začátek a já ve svém snažení budu pokračovat.

Mohlo by Vás zajímat:

Jana (28): Kvůli stresu jsem zhubla patnáct kilo. Rodiče mě posílají na léčení, já ale nemám kdy

Rodina se mi směje

Rodina však moje změny nechválí, ani je nepodporuje. Táta si myslí, že jsem se zbláznila, jídlo je jeho jediné potěšení a nechápe, jak jsem se ho mohla dobrovolně vzdát. Vždy mi dodával sebevědomí tím, že říkal: „Ty nejhezčí holky musí být trochu při těle, kost a kůže se nikomu nelíbí.“

Podobně moje rozhodnutí nechápe ani máma. Vytáčí mě, když se mě několikrát během rodinného oběda zeptá: „A opravdu si ještě nechceš přidat? Nechápu, proč hubneš, vždyť ti to předtím tak slušelo.“ Je mi líto, že všechny moje snahy takhle bojkotují. Místo podpory a pochopení se od nich dočkám jen nechápavých obličejů a bolestných narážek na mé nové tělo.

Mohlo by Vás zajímat:

Jiřina (59): Jsem úplně na dně. Dcera se nechová tak, jak jsem si představovala

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.