Ingrid (35): Partner mi řekl, že jsem tlustá. Ale já nemám kdy shodit poporodní kila, protože mi doma vůbec nepomáhá

Před dvěma roky se mi narodil vytoužený syn Oliver. Moc jsme si ho s přítelem Davidem (37) přáli. Snažili jsme se o dítě skoro tři roky. Teprve potom, co jsem se začala zdravěji stravovat, se nám to povedlo.

Mohlo by Vás zajímat:

Hanka (31): Dostaly mě poporodní deprese, rok jsem se musela léčit. Málem jsem to neustála

Podstoupila jsem císařský řez

Porod nebyl tak úplně růžový. Oliver byl hlavičkou nahoru. Navíc měl pupeční šňůru obtočenou kolem krku, takže jsem nerodila přirozeným způsobem, ale musel jít ven císařským řezem. A to mě vcelku rozhodilo. Jizva po něm se mi značně dlouho hojila a trvalo mi, než jsem se dala znovu jakžtakž dohromady.

Oliver byl náročné miminko, ani na chvíli jsem ho nemohla odložit, aby nezačal plakat. Když jsem se po šesti měsících rozhodla, že konečně něco udělám s tím, jak vypadám, nepovedlo se mi to.

Mohlo by Vás zajímat:

Helena (32): Manžel si nepřeje, abych se zbavila těhotenských kil. Jeho důvod mě hodně zaskočil

Nemůžu zhubnout

Nemohla jsem vůbec začít cvičit, neměla jsem na sebe žádný čas. Buď jsem se starala o Olivera, domácnost, nebo jsem něco vařila. Bylo to hrozné. David mi vůbec s ničím nepomáhal. Když jsem ho prosila, aby aspoň jednou týdně Olivera na hodinku pohlídal, že bych si zašla zaběhat, neměl čas. Všechno to bylo marné.

Od porodu uplynuly už dva roky a já stále vypadám jak velryba. Vážně mě to štve. Zkouším různé diety, ale moje vůle je teď, navíc s malým dítětem na krku, velmi slabá. Když náhodou něco shodím, hned to zase naberu. Opravdu mě to vytáčí. A to není všechno. David mi nedávno řekl něco, co jsem rozdýchávala jen těžko.

Mohlo by Vás zajímat:

Vanda (35): Po dvou porodech vážím 150 kilo. Bojím se, že se za mě budou děti stydět

Partner mě porovnává s kamarádkou

Seděli jsme večer u televize a mě honila mlsná, proto jsem si zašla pro sušenku. David ale začal remcat. „Nejez to, budeš tlustá,“ řekl mi. „Vždyť vypadám v pohodě,“ ohradila jsem se a dál jedla sušenku. „Kamarádka, co rodila před půl rokem, vypadá lépe než ty,“ dodal.

To už jsem se ale naštvala. „Kdybys byl co k čemu a aspoň někdy mi Olivera pohlídal, třeba bych vypadala líp. Ty ale na to kašleš. Proto vypadám takhle,“ naštvala jsem se. Zbytek večera jsem s ním nepromluvila ani slovo. Nějakou dobu jsme měli tichou domácnost. Čekala jsem, dokud se neomluvil. To nakonec taky udělal. Nic jiného mu nezbylo. Teď čekám na to, až mu dojde, že mi má pomáhat se synem.

Další příběhy ze života ➔

Mohlo by Vás zajímat:

Petra (27): Po porodu nenávidím své tělo. Má smysl jít s tím k psychologovi?

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.