Jakub (29): Máma mi zatajila, že si vzala půjčku na moje jméno. V bance mě čekalo ošklivé překvapení

Vždycky jsem snil o vlastním autě. Představoval jsem si, jak projíždím městem, zajdu si do hezké restaurace, a o víkendech vyrážím na výlety. Měl jsem vyhlédnutý konkrétní model, nic luxusního, ale spolehlivé a praktické auto. V práci se mi dařilo, šetřil jsem peníze a plánoval jsem si vzít půjčku na zbytek částky. Všechno se zdálo být na dobré cestě...

Mohlo by Vás zajímat:

Robin (29): Moje máma je aktivní na sociálních sítích. Kamarádi se mi smějí a já se za ni také stydím

Byl jsem v šoku z dluhu

"Je mi líto, ale nemůžeme vám schválit půjčku," oznámil mi zaměstnanec banky a posunul ke mně složku s dokumenty. Ztuhl jsem a zíral na papíry, které ukazovaly obrovský dluh vedený na mé jméno.

"Jak je to možné?" zeptal jsem se šokovaně. "Nikdy jsem si žádnou půjčku nebral!"

Bankovní úředník pokrčil rameny. Na papírech byl podpis mojí mámy, která má přístup k mému účtu a je tam vedená jako disponent. Byl jsem zmatený a rozzuřený zároveň. Banku jsem opustil s těžkým srdcem a hlavou plnou otázek. Jakmile jsem dorazil domů, zamířil jsem za mámou.

Našel jsem ji v kuchyni, zrovna něco vařila, ale jakmile uslyšela mé kroky, odložila vařečku a usmála se na mě. Její úsměv však rychle zmizel, když spatřila můj výraz.

"Mami, víš něco o půjčce v bance?" pronesl jsem vážně.

Její obličej na okamžik ztuhl a v očích jí probleskla vlna emocí, než nasadila neutrální výraz. "O čem to mluvíš?" zeptala se a odvrátila pohled.

"Banka mi zamítla půjčku na auto, protože už tam mám obrovský dluh," řekl jsem hořce. "Řekni mi pravdu."

Podívala se na mě a v očích se jí zaleskly slzy. "Víš, že po rozvodu s tvým tátou to nebylo snadné," začala tiše. "Všechno bylo na mně a ne vždy jsem to zvládala. Pak přišly finanční problémy..."

Sevřel jsem pěsti, cítil jsem, jak se ve mně hromadí vztek. "Ale to ti nedává právo vzít si půjčku na moje jméno!"

Mohlo by Vás zajímat:

Igor (37): Máma je na prášky z tátovy zvláštní záliby. Taky mi nad tím zůstává rozum stát

Cítil jsem bezmoc

Máma se zhluboka nadechla a po tvářích jí začaly stékat slzy. "Vím, že to bylo špatné. Byla jsem zoufalá. Myslela jsem, že to rychle splatím a ty se o tom nikdy nedozvíš. Jenže..." nedokázala pokračovat dál.

Cítil jsem se zrazený. Netušil jsem, jak se s tím vyrovnat. Musel jsem pryč, abych si to všechno promyslel. Bloudil jsem městem bez cíle, až jsem nakonec skončil u jediného člověka, kterému jsem v tu chvíli mohl důvěřovat. Zašel jsem za svým nejlepším kamarádem Tomášem.

"Co se děje, kámo? Vypadáš, jako bys viděl ducha," řekl a pustil mě dovnitř.

Posadil jsem se na gauč a všechny emoce, které jsem se do té chvíle snažil držet na uzdě, se najednou draly ven. "Máma si vzala půjčku na moje jméno. Obrovskou půjčku. A já jsem o tom vůbec nevěděl," vyhrkl jsem. Na jednu stranu jsem cítil úlevu, že jsem to konečně řekl nahlas, ale zároveň na mě doléhala tíha celé situace.

Tomáš na mě vyjeveně zíral a pak si sedl vedle mě. "To je šílené. Co s tím budeš dělat?"

"Nevím. Musím se z toho nějak dostat. Přemýšlel jsem, že bych se poradil s právníkem. Možná mi poradí, co dělat."

Tomáš přikývl a zamyšleně se zadíval do prázdna. "Ale co tvoje máma?" zeptal se náhle.

Chvíli jsem nad jeho otázkou přemýšlel. Byl jsem zničený, ale Tomáš měl pravdu. Je to moje máma. Udělala chybu, ale nemyslela to špatně. Prostě jí to nevyšlo.

Mohlo by Vás zajímat:

Petr (37): Máma mi den před smrtí prozradila pravdu o mém otci. Nikdy jí to neodpustím

Musím mámu podpořit

Domů jsem se vrátil až pozdě večer. Mámu jsem našel sedět na gauči. Pohled měla upřený na zem, zřejmě přemýšlela, jak napravit to, co se stalo.

"Jakube..." začala, když mě spatřila.

Posadil jsem se naproti ní. "Mami, to, co jsi udělala, mě hluboce ranilo. Ale chápu, že jsi byla v těžké situaci. Musím najít způsob, jak se vypořádat s tím dluhem. Chci, abys věděla, že i když je to pro mě teď složité, nezlobím se na tebe," řekl jsem upřímně.

V očích jí znovu zasvítily slzy. "Udělám všechno, co bude v mých silách..." zašeptala.

Objal jsem ji. Nebude to jednoduché. Můj sen o autě se rozplynul, ale cítil jsem, že jí musím odpustit. Je to přece moje máma...

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Patrik (30): Máma je důvodem, proč zůstanu starým mládencem. Vůbec jí nedochází, co dělá špatně

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.