Jana (36): Do svého muže jsem se zamilovala až po svatbě. Byl to totiž původně sňatek z rozumu

Martin (38) také považoval zamilovanost za přeceňovanou. Byl to můj dobrý kamarád a já jsem souhlasila s tím, že se vezmeme. Nechtěla jsem se už honit za láskou. Dohnala mě nakonec sama, díky naší dceři.

Mohlo by Vás zajímat:

Dana (40): Kamarád mi připomněl dávnou dohodu. Když budeme ve čtyřiceti svobodní, vezmeme se. Jenže je to naprostý zoufalec

S láskou jsem to vzdala dávno

Jako hodně mladá jsem hledala dokonalou lásku, ale neměla jsem to štěstí. Často jsem se platonicky zamilovávala anebo se dávala dohromady s těmi, kdo se ještě dál rozhlíželi. Byla jsem zklamaná, měla jsem věčně zlomené srdce a nakonec jsem přestala doufat. Rodinu a muže jsem chtěla stále. Jen jsem vzdala sen o velké lásce a nekonečné zamilovanosti.

Když jsem potkala Martina, byl na tom obdobně. On tedy na lásku nevěřil vůbec. Tvrdil, že jde o chemickou reakci. Nejdřív jsme byli jen přátelé a jeho pragmatický přístup mě docela bavil. Po čase jsem si uvědomila, že si vlastně dokonale rozumíme a máme stejné životní cíle a hodnoty. Martin mě jednou požádal o ruku, přestože jsme si nikdy nedali ani pusu.

Řekla jsem „ano“. Bylo mi přes třicet a vzít si skvělého a zodpovědného kluka mi připadalo rozumné. Nikomu z okolí jsme neřekli, že do toho jdeme „ z rozumu“. Moje sestra to však prokoukla. „Jen abys nelitovala, život bez vášně je děs.“ Měla vlastní zkušenost ze svého manželství, tam vášeň naopak vyprchala.

Mohlo by Vás zajímat:

Iva (35): Kamarádka si stěžuje, že čeká dalšího syna místo vysněné holčičky. Já bych za zdravé dítě dala cokoliv

My to měli obráceně

Upřímně řečeno, před obřadem jsem zaváhala. Ale už nešlo vzít všechno zpět a tak jsem se stala Martinovou manželkou. První měsíce vypadaly jako takové spolubydlení s bonusem. Co se týče milování, šlo nám to taky docela hezky. Domluvili jsme se na první středě v měsíci.

Vařila jsem mu jeho oblíbená jídla, těšila se na večer, až se uvidíme po práci a sdělíme si novinky z uplynulého dne. Pak musel Martin na měsíc na služební cestu a já si uvědomila, že mi pekelně chybí. Když se vrátil, zjistila jsem, že jsem těhotná. Děti jsme chtěli, takže nadšení bylo velké.

Já už cítila, že je něco jinak. Byla jsem do svého muže zamilovaná, ale nechtěla jsem si to přiznat. Přičítala jsem to hormonům. Těhotenství jsme prožívali oba intenzivně a Martin zařídil vše potřebné. Vytvořil krásně celý pokojíček pro naši holčičku. Po porodu jsem plakala dojetím nad tím, jak skvělý je to táta. Toužila jsem mu říct, že ho miluju. Jen jsem se bála jeho reakce. Jsme přeci domluveni, že láska u nás nepřichází v úvahu.

Mohlo by Vás zajímat:

Lucie (35): Do otce svého dítěte jsem se zamilovala až po porodu. Do té doby jsem si myslela, že náš vztah je čistě z rozumu

Nakonec mi vyznal lásku jako první

„Od porodu ti chci něco říct,“ začal Martin jednou večer, když jsme zažili velký stres. Dcera byla nemocná a společnými silami jsme poprvé bojovali s horečkou. Řekl mi, že jsem mu zcela převrátila jeho dosavadní názory o lásce. Zjistil, že mě miluje a je vděčný, za ten náš nápad se sňatkem z rozumu.

„Aniž bych si to plánoval, vzal jsem si ženskou, kterou miluju. Teď miluju hned dvě,“ podíval se i na dceru a já neváhala a vyznala mu lásku zpět.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Barbora (32): Manželství z rozumu má svá úskalí. Můj starý a bohatý manžel už nechce nic dělat