Jana si myslela, že žije v bezdětném manželství. Smiřovala se s tím léta. Pak se ale dozvěděla o levobočkovi svého muže a musela si projít další náročnou situací.
Proces smiřování s tím, že nebudu matkou, trval velice dlouho. Když jsem pak zjistila, že má Petr (51) nemanželského syna, otevřelo to ve mně staré rány. Nakonec jsem ale překonala svoje ego.
S neplodností jsem se smiřovala roky
Trvalo velmi dlouho, než jsem se s mířila s faktem, že nebudeme mít děti. Nejprve jsme se léta snažili, pak jsme chodili po doktorech a nakonec přišel konečný verdikt. Šlo hlavně o problém z mojí strany. Manželova výbava také nebyla ideální a dohromady jsme zkrátka nebyli schopni počít. Musela jsem se smířit s tím, že nikdy nebudu matkou a to netrvalo chvilku.
Byl to dlouhý proces, kterým jsem musela projít. Vyslechnout si všechny ty řeči okolí, abychom se nevzdávali. Představit si zbytek života bez dětí pro mě bylo utrpením. Nakonec jsem se přes to přenesla, našla jsem si na tom aspoň nějaké výhody a žili jsme v rámci možností spokojeně dál. Jak se zdálo, Petr s tím až takový problém neměl.
Myslela jsem si, že mu prostě vyhovuje život bez závazků a starostí. Netušila jsem, že je všechno docela jinak a on mi celou dobu lhal. Před rokem se začal častěji vytrácet z domu s tím, že má sraz s kamarády. Začal rybařit, jezdit znovu na motorce nebo s klukama do kempu. Ve skutečnosti se věnoval svému desetiletému synovi.
Pověděl mi svůj příběh tak trochu se zpožděním
Petr mi přiznal, že měl malou aférku s jednou známou. Netušil, že by z toho mohl být malér, brzy to ukončil. Považoval se za neplodného a ona mu navíc tvrdila, že se chrání. Detaily mě i po těch letech ranily. Muselo to navíc celé proběhnout v době, kdy jsem ještě stále doufala, že nakonec budeme mít rodinu.
„Byl jsem ze všeho už tak unavenej, ty jsi byla v depresi a já nevěděl, jak ti pomoct. Pak jsem se nechal na chvíli rozptýlit a ani nevíš, jako moc jsme se styděl,“ přiznal se mi kajícně. Jenomže mě netrápilo to, že mi s někým zahnul. Trpěla jsem tím, že má dítě s jinou a se mnou ne.
O synovi se dozvěděl po pár letech, dotyčná si nepřála žádný kontakt. Postupně měnila názor podle toho, zda měla zrovna partnera nebo jí chyběly peníze. Petr je za syna rád a já to na něm vidím. Je to něco, co mu se mnou chybělo. Teď je na mně, jak s tím naložím. Můžu požádat o rozvod a zůstat úplně sama, lépe by mi asi nebylo.
Rozhodla jsem se zůstat a přijmout jeho syna do rodiny
Nakonec jsem se přes to přenesla, jako by to byl už takový můj životní úděl. Skousnout všechna příkoří a jít dál. Poznala jsem se s Petrovým synem, který jako by mu z oka vypadl. Občas ho hlídáme společně nebo klukům připravím svačinu na výlet.
Jsem pro něj tetou a já si říkám, že to také není špatné. S dotyčnou dámou jsem se viděla jen z dálky. Tam si myslím, že není důvod si podávat ruku nebo se snad začít vídat. Všechno má svoje meze.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.