Bára se vždy snažila být sama sebou. Nebarvila si vlasy, neměla žádné extravagantní oblečení. Krásu viděla v jednoduchosti a čistotě. Našla si muže, založila rodinu. Zdá se, že by měla být šťastná. Problémem jsou u nich doma akorát její šediny. Co na nich manželovi tak vadí?
Patřím mezi tu hrstku žen, které nikdy nesáhly po barvě na vlasy. Vždycky jsem měla nádherně ořechovou barvu vlasů. Nemám v plánu si vlasy barvit ani ve stáří.
Chtěla jsem být obyčejná
Ve škole jsem byla za outsidera, co se týkalo módních trendů. Chodila jsem běžně oblékaná, žádné výstřelky. Vždycky se mi líbilo být tak trochu jiná. Základ spočíval v tom, být obyčejná. Založila jsem si na tom svoji image. Musela jsem bohužel snášet posměšky spolužáků, ale i na to jsem si časem zvykla.
Když jsem nastoupila na střední školu, holky nechápaly, jak je možné, že nemám obarvené vlasy. Tvrdily, že to je, jako kdybych nežila. „To je skoro povinnost,“ říkávaly. Cítila jsem z nich, že mnou pohrdají. Nechodila jsem na žádné umělé nehty, vlastně jsem se ani nemalovala. Nakonec jsem si pár přátel našla.
Po škole jsem šla rovnou do práce. K mému obyčejnému obličeji přibyly ještě brýle. Už jsem byla otrkaná, takže jsem pohledy načančaných kolegyň nevnímala. Ve firmě jsem působila jako ošklivé káčátko. Někdo jiný by se to možná snažil změnit, ale já jsem se tak cítila dobře. Hlavně sama sebou.
První šediny
Možná ani rodiče nedoufali, že si najdu muže. Matka se mi snažila naznačit, abych se o sebe lépe starala. Občas ke mně mluvila, jako kdybych byla špinavá. Přitom dodržuji hygienu a chodím čistě oblékaná. Jenom si nechci hrát na někoho, kým nejsem. Když mě ale oslovil Pavel, byla jsem velmi šťastná. Ale ani kvůli němu jsem svoji vizáž neměnila. Po pěti letech byla svatba. Matce se ulevilo, že i její Popelka má prince. Ještě větší radost měla, když jsem otěhotněla. V práci si všechno sedlo, kolegové mě brali takovou, jaká jsem.
Pavel byl skvělý chlap, a ještě lepší táta pro naši dceru Bětku. První problémy v ráji nastaly, když si všimnul, že se mi dělají šediny. „Možná by ses měla obarvit, dělají se ti šediny,“ řekl jednou. „Já se nikdy nebarvila. Ani teď s tím nehodlám začínat,“ řekla jsem jasně. Musím uznat, že šediny přibývaly s každým dalším dnem.
Manžela nepřitahuji kvůli šedinám
Nenapadlo mě, že dva roky před čtyřicítkou budu z poloviny šedivá. Pavel je z toho víc nešťastný než já. Myslí si, že je to ostuda, když s tím nic nedělám. Mně moje šediny nevadí, jsem s nimi smířená. Rozhodně to pro mě není takové trauma jako pro mého muže, který mě nutí brát si ven šátek nebo čepici.
Došlo mi, že se za mě můj manžel stydí. Nedávno k nám měl jet jeho šéf, chtěli něco probrat. Navrhla jsem Pavlovi, že připravím večeři, když je to tak důležité. Odmítl to se slovy: „To raději ne, ještě si bude myslet, že jsi moje matka. Běž radši ven.“ Hluboce se mě to dotklo. Myslím si, že tak staře nevypadám.
Pavel se mnou přestal i spát. Zeptala jsem se, co se děje, proč máme v ložnici ticho. „Nemůžu si pomoc, ale mně ty tvoje šedivé vlasy velmi vadí. Připadám si, jako kdybych spal se starou bábou.“ Nedává mi na výběr. Buď se obarvím, nebo je mezi námi asi konec. Nikdy jsem nedělala nic proti své vůli. Co teď?
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.