Jana (65): Na Mikuláše, kterého jsem zažívala jako malá holka, nikdy nezapomenu. Byl často zdrojem zábavy a veselí

5. prosince, na Mikuláše, bylo u nás doma vždycky veselo. Tehdy, před lety, když jsem ještě byla malá, žádní podnikaví Mikuláši svoje služby nenabízeli a my jsme si museli vystačit s tím, co jsme si vymysleli sami.

Mohlo by Vás zajímat:

Marie (32): Manžel strašil syna čertem už dlouho před Mikulášem. Kluk se kvůli tomu začal pomočovat

Zlobíš? Dostaneš uhlí

Jako malá holka jsem věřila všemu, co mi mí rodiče namluvili. Takže Vánoce a Ježíšek se rozumělo samo sebou, že přijde a přinese dárečky, no a Mikuláš by to samé. Několik týdnů před ním jsme byli oba dva s bratrem hrozně napnutí, protože jsme pořád slýchali: „Jestli budeš zlobit, dostaneš jen uhlí!“ Tak jsme se snažili být hodní, ale moc nám to nešlo – mně už vůbec. Ale vidina mandarinek, oříšků a ořechů, a především bonbónů a čokolád nás držela spolehlivě na uzdě. Na to je Mikuláš opravdu dobrý. Mimochodem, tehdy chodil jen s čertem, na anděla se zapomínalo.

Mohlo by Vás zajímat:

Renata (47): Mikuláš, čert a anděl k nám přišli zpití pod obraz. Když jsem je vyhodila, manžel se k nim přidal a šel chlastat také

Strejda, který přišel z pekla

Když mi bylo asi šest let, měla jsem období vzdoru a hodně odmlouvala, a to uhlí díky tomu u mě skutečně přistálo. Pamatuji si to jako dnes – bratr měl v košíku nedostatkové pomeranče a bonbóny, po mně hodil čert papírový pytlík s uhlím! Pytlík praskl, já se rozbrečela a čert křikl: „Posbírej to!“ V té chvíli se na něj o dva roky mladší bratr zkoumavě podíval a povídá: „Strejdo, ty jsi přišel z pekla? Jaké to tam je?“ Strejda raději zmlkl, já lezla po zemi, sbírala jsem uhlí a černýma rukama si rozmazávala po obličeji slzy a naše maminka, která stála za námi, měla co dělat, aby se nahlas nesmála.

Kdybych byla trochu všímavější, na tu bratrovu otázku bych zareagovala a pořádně si čerta, s umělými rohy, černým obličejem a podivnou halenou prohlédla, ale tehdy na to nedošlo. Příští rok mě ovšem děti ve škole poučili, ale ještě jsem dělala, že věřím. Ten další rok už to bylo úplně jinak.

Mohlo by Vás zajímat:

Julie (40): Manžel objednal dětem Mikuláše s partou. Se zděšením jsem zjistila, že čertem je můj milenec

Bačkory mě prozradily

Bylo mi osm let, bratrovi necelých šest a já už jsem dobře věděla, že Mikuláš je náš děda a čert kdokoli, kdo se k tomu propůjčí. Takže jakmile se den D blížil, já, komediantka, jsem se ucházela o roli čerta. „Proč ne?“ prohlásil děda, „ale ne že náš prozradíš!“ „Jasně, že ne,“ odpověděla jsem dospělácky a vrhla se na vymýšlení pořádného kostýmu. Děda si lepil vousy z vaty, zajímavé je, že malým dětem to nikdy nebylo podezřelé, a na sobě měl háv z prostěradla. Berle byla vyrobená podomácku z ohebné trubky.

Chtěla jsem být opravdu světácká, takže jsem nutila maminku, aby mi pomohla. Sehnali jsme červené punčocháče, obarvili jsme doma v hrnci na červeno jakousi látku a z toho spíchli kazak. Maličké rohy jsme nainstalovali na čepici, sem tam přidali černou bambuli (jakože uhlí) a bylo hotovo. Já byla v sedmém nebi a moc jsem se těšila, jak budu na brášku dělat: „Huhuhu, byl jsi hodný?“ Samozřejmě hlasem o oktávu níž.

Mikuláš byl tady. Nastoupili jsme s dědou před brášku. „Tak co, chlapče, byl jsi hodný?“ spustil děda. „Jestli ano, mám tady pro tebe dobroty!“ Já do toho huhlala: „Huhu, brekeke, brekeke,“ a pak jsem podle svého plánu zachrochtala: „Já jsem čertík z Koněprus! Mám tady pro tebe uhlí, ty zlobivej kluku!“ Bráška se na mě podíval, přejel mě pohledem od hlavy až k patě a pak povídá: „Hele, čertíku, a proč máš bačkůrky naší Janičky?“ Všichni jsme se rozesmáli a tím i víra brášky v Mikuláše vzala za své.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Adriana (32): Otec manipuloval mým životem podle svých představ. Když jsem utekla za svou osudovou láskou, zuřil