Facebook
Instagram
Adriana pochází z bohaté rodiny, což by mnozí považovali za požehnání, pro ni se však tento status stal těžkým životním břemenem.
Od útlého dětství jsem vyrůstala ve světě, kde každý detail byl precizně naplánován a důkladně kontrolován. Můj otec, vzdělaný a ctižádostivý muž, vlastnil stavební firmu, která dominovala trhu. Jeho podnikatelské schopnosti, zděděné po jeho otci, vedly k několika inovacím ve stavebnictví, což mě nesmírně fascinovalo. Vždy jsem k němu vzhlížela jako k velkému vzoru a toužila být jako on.
Moje matka se dobrovolně ujala role hospodyně. Nikdy se nevměšovala do otcova podnikání, a tak jejich soužití fungovalo bezchybně. Náš domov byl klidný, avšak někdy až příliš formální. Dodnes netuším, zda se vzali z lásky. Matka totiž také pocházela z dobře situované rodiny, a jejich svazek tak působil spíše jako obchodní partnerství než skutečné manželství.
Můj život byl dokonale naplánován mým otcem
Díky našemu finančnímu zázemí jsem já i mí sourozenci, bratr Vilém a sestra Lucie, navštěvovali prestižní soukromé školy, které nám poskytly skvělý základ pro budoucnost. Mým snem však odjakživa byla architektura. Už jako malá holčička jsem milovala chvíle, kdy jsem s tátou jezdila na stavby. Fascinovalo mě, jak nedokončené projekty ukrývají potenciál, který čeká na realizaci. Do svého skicáku jsem často kreslila vlastní návrhy, jak by mohly vypadat, a táta, který si mého nadání rychle všiml, mě v tom plně podporoval.
V té době jsem měla vše, na co jsem si vzpomněla – život, o jakém mnozí jen sní. Otec mi ale často připomínal, že v jeho očích jsem nebyla jen dcerou, ale jeho „hvězdičkou“. Říkal: „Tebe jednou provdám jen za opravdového magnáta.“
Tehdy jsem netušila, jak velkou pravdu tato slova skrývají. Brala jsem to jako vtip, ale postupně jsem začala chápat, že to myslí vážně. Táta měl své plány a já byla součástí jeho pečlivě vybudovaného světa.
Poznala jsem nejlepšího přítele, který vždy stál po mém boku
Kromě spolužáků jsme se sourozenci neměli mnoho přátel, vlastně jen ty, které nám představili rodiče díky svým vlivným známým. V tom pečlivě řízeném světě však přece jen vyvstal někdo výjimečný. Patrik, spolužák s vynikajícím prospěchem, se stal mou oporou. To, že jeho studium na prestižní škole bylo dotováno, mě nikdy nezajímalo. Co mě fascinovalo, byla jeho bystrost, smysl pro humor a schopnost vždy najít řešení.
Poznala jsem ho, když mi bylo patnáct. Od té doby jsme spolu trávili téměř každý den. Naše rozhovory nebraly konce, dokázali jsme se bavit hodiny o všem možném. Chodili jsme spolu do kina, na procházky a podnikali drobná dobrodružství, která mi dávala pocit svobody. Patrik mě nikdy nenechal platit; vždy zval on mě. Bylo to jeho pravidlo, které jsem nemohla porušit, i kdybych chtěla.
Patrik se stal mým nejbližším přítelem – a možná i něčím víc. S ním jsem mohla být sama sebou, bez přetvářky a očekávání, která na mě kladlo mé okolí. Pohled do jeho tmavě modrých očí mě však vždycky zvláštně znervózňoval. Jako by v sobě nesl otázku, na kterou jsem si tehdy ještě neuměla odpovědět.
Tátovy plány se plnily přesně podle jeho očekávání
Začala jsem studovat architekturu a byla jsem v ní dobrá, možná nejlepší ve třídě. Na přání otce jsem odjela na roční stáž do Ameriky, kde jsem bydlela u jeho známých. Tam jsem se seznámila s Georgem, synem hostitelů, který mi ukázal zcela nový svět architektury. Jeho galantnost a pozornost mě okouzlily, a brzy jsme se stali párem.
Patrikovi jsem přestala odpovídat na hovory. Myslela jsem si, že dělám správnou věc, ale neklid uvnitř mě narůstal. Po návratu do Čech na svatbu své sestry Lucie jsem si začala všímat podivných věcí. Lucie mi večer před její svatbou řekla: „Adri, vezmi si někoho, koho budeš mít ráda. Nenech se zmanipulovat jako já.“ Její slova mě zasáhla. Brzy jsem si všimla, že mezi ní a jejím manželem chybí jakákoli náklonnost.
Návrat rozrušil i Patrika, který mě chtěl vidět. Počkal si na mě u našeho domu a vzal mě na naše oblíbené místo s výhledem na starou část města. Začali jsme si povídat, než mi svěřil: „Adri, budu se ženit.“ Ta slova mě rozčílila. „Proč jsi mi to neřekl dřív a s kým?“ sklonil hlavu: „Na tom nezáleží. Chtěl jsem, abys to slyšela ode mě. Ale něco ti ještě říct nemůžu.“ Rozzuřená jsem mu vrazila facku, načež mě nečekaně políbil. Ten polibek mnou otřásl. A pak utekl. Neměla jsem ponětí, co to všechno znamená.
Když jsem se dozvěděla pravdu, byla jsem v šoku
Po několika týdnech jsem se vrátila do USA, kde mě George přivítal ohromnou oslavou. Na jejím konci mě požádal o ruku a já souhlasila. Předsvatební rok ubíhal, ale já stále cítila neklid. Volala jsem Lucii, ptala se, jak se má, ale její odpovědi byly prázdné, bez emocí. „Dobře, je mi dobře. Mám hezký život…“ Požádala jsem Patrika, aby mi dělal svědka. Byl to jediný člověk, kterému jsem věřila.
Když týden před svatbou přiletěl, celá jsem se chvěla. Objal mě a na mou poznámku o jeho ženatém stavu se jen pousmál. Ale něco mi nehrálo – snubní prsten nenosil. Vymluvil se na natékající prsty v letadle.
Večer jsem za ním utekla do zahradního domku. Otevřel mi, a než jsem stihla cokoliv říct, zhroutil se. Klekl si přede mě a řekl: „Ty jsi měla být moje.“ Byla jsem zaskočená. „A proč mi to teď říkáš? Vždyť jsi ženatý.“ Patrik mě objal, pevně mě držel a tiše pronesl: „Ne, nejsem. Tvůj táta mi vyhrožoval, že mi zničí život. Musel jsem tě opustit.“
Jeho slova mě zamrazila. Vyprávěl, jak otec používal své konexe, aby mu ztížil život – od školy až po práci. „Tvůj otec mi řekl, že by si o mě neopřel ani kolo,“ dodal nakonec. Tehdy jsem konečně pochopila Luciina slova. Celý můj život byl naplánovaný bez mého vědomí.
Udělala jsem rozhodnutí, které změnilo celý můj život
Byla jsem v šoku. Moje rodina, kterou jsem vždycky považovala za pevnou a spolehlivou, manipulovala mým životem podle svých představ. Táta, kterého jsem tak obdivovala, ničil štěstí lidí kolem sebe, jen aby dosáhl svého cíle. V hlavě mi zněla slova mé sestry: „Nenech se zmanipulovat stejně jako já.“
Seděla jsem tam s Patrikem a cítila, jak se mi hroutí svět. Měla jsem před sebou svatbu s mužem, kterého jsem možná ani nemilovala, zatímco ten, koho jsem skutečně milovala, byl připraven riskovat vše, aby mi řekl pravdu.
Rozhodla jsem se sbalit své věci a utéct s Patrikem. Otec zuřil a hrozil, že mě vydědí, ale nakonec musel uznat, že jsem vystudovala univerzitu s vyznamenáním a našla své štěstí po boku muže, kterého miluji a hluboce si ho vážím.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Bára Basiková o komplikovaném vztahu s matkou: Odpustila jsem jí až u rakve
Bára Basiková o komplikovaném vztahu s matkou: Odpustila jsem jí až u rakve
Související články
