Jaromír (43): Život ve městě mě ubíjí, ale manželka nechce ani slyšet o stěhování na vesnici

Pocházím z menšího města a do Prahy jsem se přestěhoval za školou. Pak přišla láska a práce a já se usadil. Zprvu se mi líbilo, že se tady pořád něco děje, kdykoliv lze zajít do kina, divadla nebo do baru. Ale to už je dávno pryč...

Mohlo by Vás zajímat:

Veronika (35): Ze života ve městě jsem měla deprese. Musela jsem se i se synem odstěhovat na Šumavu

Město mi začíná vadit

Oči mi otevřel covid. Nějakou dobu jsme žili na chalupě a já nemohl být spokojenější. Jasně, signál jsme někdy museli doslova honit po okolí, ale všude byl klid a chodili jsme na procházky do lesa a k rybníku. Myslím, že nás to jako rodinu dost sblížilo. Trávili jsme spolu spoustu času, povídali si a hráli různé hry.

Návrat do města mě moc nepotěšil. Začátek byl ještě fajn, protože zmizeli turisti, ale když se začali objevovat a Praha ožila, dolehlo to na mně plnou silou.

Jsem unavený z neustálého hluku a shonu. Každé ráno mě budí popeláři, projíždějící auta a další zvuky městského života. Připomínají mi, jak jsem daleko od míst, kde to mám rád. Přestože mám ve městě všechno po ruce, začíná mi chybět ta blízkost přírody a klidné uličky. Místo, kde se znám s každým sousedem a můžu pustit děti ven hrát si, aniž bych se bál, že je přejede auto.

Mohlo by Vás zajímat:

Šimon (27): Odstěhoval jsem se kvůli partnerce do města. Čekal jsem něco jiného, asi tu zešílím

Manželka mi moc nerozumí

Můj sen o životě na vesnici je však v rozporu s tím, co chce manželka. Ta má ráda město, jeho dynamiku a možnosti, které nabízí. Její kariéra je spjata s městem. Pamatuju si, jak na chalupě trpěla a nadávala pokaždé, když jí v průběhu online porady vypadával internet.

Vím, že by na venkově neměla takové příležitosti. A ona věří, že život ve městě je pro naši rodinu nejlepší volbou. Když občas nadhodím, jak nám bylo fajn na chalupě, vidím jí v očích ten odmítavý výraz. Zkoušel jsem to s ní i probrat, ale skončilo to tím, že jsem byl za blba, který nechce rodině dopřát komfort.

Tedy, ona to neřekla takto přímo, ale výčet všeho, co je v naší čtvrti, a na vesnici není, mi to tak nějak naznačil. Chápu, že když je potřeba zajít s dítětem k lékaři, ve městě jsem tam i pěšky do deseti minut. Na vesnici je to komplikovanější a je potřeba mít auto. Ale na druhé straně ne všichni lidé žijí ve velkoměstě a fungují, ne?

Mohlo by Vás zajímat:

Marika (37): Manžel přišel s nápadem, abychom se přestěhovali na vesnici. Život se nám proměnil v horor

Svého snu se nevzdám

Mluvil jsem s kolegou, který dochází do Prahy každý den. Stěžoval si na to, jak dělá dětem taxikáře, protože mají nejen školu, ale také různé kroužky. Někdy se zastaví až večer. Ale když si po setmění sedne na terasu, zapálí si cigaretu a kouká, jak pomalu vycházejí hvězdy, prý z něj všechna únava spadne.

Přesně tohle bych chtěl i já. Manželka mi řekla, že až budeme v důchodu, tak klidně. Moc mě tím nepotěšila. To je ještě přes dvacet let čekání. Ale teď asi opravdu není jiná možnost, než zůstat ve městě a nějak se s tím smířit...

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Jarka (29): Přítel chce, abych si k životu na vesnici pořídila řidičák. K tomu mě nikdy nedonutí

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.