Jarka (29): Přítel chce, abych si k životu na vesnici pořídila řidičák. K tomu mě nikdy nedonutí

Jsem spíše městský člověk. Mám ráda hluk města. Ráda si v pátek večer zajdu někam do baru s kamarádkami a dám si skleničku. I přesto jsem se s partnerem Liborem (35) odstěhovala na venkov.

Mohlo by Vás zajímat:

Adéla (40): Když tchyně zjistila, že mám řidičák, rozhodla se, že ji budu vozit po nákupech

Čekal mě život na vesnici

Přišla jsem vlastně o celý svůj dosavadní život. Ani mi to tolik nevadilo. Libor dostal velmi dobrou pracovní nabídku a já si řekla, že čas, který strávím na vesnici, budu věnovat něčemu produktivnímu. Například psaní knihy. O to se snažím už několik let, ale vždy mi do toho něco vleze.

Teď na to bude vynikající doba, především budu mít klid na soustředění. Takže jsem stěhování přivítala. Objevil se ale jeden háček - nevlastním řidičský průkaz. Nikdy jsem to nepotřebovala, ve městě není tak důležitý. Všude vás odveze autobus nebo tramvaj. Tak k čemu by mi byl? Proč bych za něj utrácela peníze?

Mohlo by Vás zajímat:

Žaneta (48): Manželovi sebrali řidičák. Pít nepřestal, protože teď ho všude vozím já

Objevil se problém

Na vesnici se ale ukázalo, že to byla velká chyba. Bydlíme tu tři měsíce a z Luboše se stal taxikář. Pokaždé, když si chci vyrazit ven s kamarádkami, musí mě vyzvednout. Jak jinak bych se dostala domů? Podobné to je, když jedeme na návštěvu ke kamarádům či k rodičům.

Libor nesmí pít, protože řídí. Nedávno ho to ale začalo štvát. „Dělat ti šoféra už mě prostě nebaví. Vozím tě na nákupy, za kamarádkami, do práce. Prostě si nevydechnu. Nechtěla by sis taky udělat řidičák? Tady by se ti hodil. Mohli bychom pořídit druhé auto, ať máme každý svoje,” navrhl mi. Já jsem ho ale odmítla. „Nechci si dělat řidičák. Ty moc dobře víš důvod,” řekla jsem.

Mohlo by Vás zajímat:

Monika (46): Učím se znovu řídit, ale manželovy scény mi nepomáhají

Řídit prostě nebudu

Velmi závažný důvod, proč nechci řídit, spočívá v tom, že jsem zažila autonehodu. Když mi bylo dvanáct, jela jsem s mámou a mladším bráchou na výlet. Protijedoucí auto se po předjíždění nestihlo zařadit do svého pruhu a smetlo nás. Byl to hrozný zážitek. Mamka se musela dlouho léčit, já s bráchou jsme naštěstí vyvázli jen s lehkými zraněními.

Byla to traumatizující zkušenost a já kvůli ní nechci sednout za volant. Libor o tom ví, vyprávěla jsem mu to už několikrát. Ale i tak mě nutí do řízení. Pokaždé, když mě veze, naléhá na mě, ať dám řízení šanci. Vůbec nechápe, že to zkrátka nikdy neudělám.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Štěpán (26): Na den, kdy jsem šel poprvé sám do školy, nikdy nezapomenu. Drobná nehoda způsobila, že jsem zažil něco zvláštního

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.