Jaromír (67): Po smrti partnerky mě její příbuzní vyhodili z domu. Skončil jsem na společném pokoji v domově důchodců

Když jsem se s Boženkou seznámil, byli jsme oba padesátníci. První dva roky našeho vztahu jsme žili odděleně a potom jsme se dohodli, že budeme bydlet společně.

Mohlo by Vás zajímat:

Gábina (33): Radost z nového bydlení nám zkazil nerudný soused. Odmítá prořezat stromy a stěžuje si na naše děti

Peníze za svůj byt jsem z valné části věnoval dětem

Protože Boženka měla dům, rozhodování, kde hospodařit, bylo snadné. Prodal jsem svůj byt v centru města. Peníze jsem rozdělil na tři hromádky. Každému dítěti jsem dal stejný obnos a zbytek si nechal. S Boženkou jsme platili napůl veškerý chod domu, a když bylo potřeba něco opravit, zaplatil jsem to. Za zbylé peníze jsme si užívali dovolené u moře a pořídili si bazén na zahradu.

Této investice jsem nikdy nelitoval. Bazén byl vyhřívaný, a tak jsme si s Boženkou užívali od jara do podzimu příjemné domácí koupání. Měli jsme hezký vztah. Vůbec jsme se nehádali a žili si spokojeně. Dny jsme trávili na lehátku u bazénu a v pergole. Přes zimu jsme koukali na televizi. Po celý rok k nám jezdili vnoučata.

Mohlo by Vás zajímat:

Gabriela (51): Chci odejít od manžela, ale nemám na vlastní bydlení. V nefunkčním vztahu se tak nejspíš utrápím

Příbuzní mě vyzvali, abych se z domu odstěhoval

Roky utíkaly jako voda a před devíti měsíci Boženka náhle zemřela. Byla to pro mě velká tragédie. Moc jsem ji miloval a líbil se mi život, který jsme spolu vedli. Když opadly emoce z Boženčina odchodu, začali jsme řešit praktické záležitosti. Bohužel matematika to byla snadná. S Boženkou jsme nebyli manželé, dům měla ve výhradním vlastnictví ona a moje peníze z bytu jsme utratili za dovolené a přilepšení si k důchodu.

Jediné, kde jsem měl zdokladováno, byly peníze, které jsem utratil za bazén. Boženčini příbuzní souhlasili s tím, že mi za něj vyplatí poměrnou část výdajů. Ale požadovali, abych se do půl roku odstěhoval. "Myslel jsem, že mě tu necháte dožít," koktal jsem, když mi to oznámili. "Je to můj domov, nemám kam jít. To ze mě chcete udělat bezdomovce?" nevěřil jsem vlastním uším.

Mohlo by Vás zajímat:

Dominika (48): Už nedokážu a ani nechci bydlet s chlapem. Kvůli tomu ztroskotaly všechny mé vztahy

Skončil jsem v domově důchodců

Neměl jsem nic. Každý měsíc mi chodil jen nízký důchod. Nemohl jsem si dovolit pronajmout garsonku. Byl jsem zoufalý, když jsem se z domu stěhoval. Děti mi řekly, že u nich mohu dočasně bydlet a budeme společně hledat řešení. Dva měsíce jsem strávil u dcery, ale spal jsem na gauči v obývacím pokoji. Naštěstí se synovi podařilo sehnat volné místo v domově důchodců.

Musím si zvykat na nové podmínky, za kterých mám žít. Můj důchod stačí na pokrytí tak maximálně základních výdajů. Nemohu si dovolit platit nadstandardní pokoj, a proto bydlím v místnosti s dalšími dvěma muži. Jsem mobilní, a tak trávím čas ve společenské místnosti, kde koukám na televizi. Chodím na procházky, jezdím na výlety s Klubem turistů a snažím se vidět život v těch lepších barvách. Nechci brečet nad tím, jak jsem dopadl. Dnes vím, že jsem měl svůj byt pronajmout a nechat si ho jako pojistku pro všechny příležitosti.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Šárka (25): Bydlení v podnájmu se pro mě stalo peklem. Majitelka bytu mě budí v pět ráno s nesmyslnými dotazy