Šárka (25): Bydlení v podnájmu se pro mě stalo peklem. Majitelka bytu mě budí v pět ráno s nesmyslnými dotazy

Na vysoké škole jsem měla podnájem s kámoškami. Bylo to fajn, ale řekla jsem si, že až budu mít po škole, začnu bydlet sama. Chtěla jsem mít klid a trochu soukromí. Nic z toho se mi ale nesplnilo.

Mohlo by Vás zajímat:

Šárka (26): Kvůli penězům bydlím v podnájmu s cizím chlapem. Obávám se, že se do mě zamiloval

Našla jsem si skvělý byt

Bydlení pro jednoho dnes není zrovna levnou záležitostí, takže jsem se musela smířit s tím, že na podnájem v centru nemám. Ale nevadilo mi to. Měla jsem v plánu plně se soustředit na novou práci a potřebovala jsem klid. Oslovil mě inzerát, který nabízel menší byt s balkonem do vnitrobloku.

Prošla jsem si okolí a zjistila, že je tam docela ticho. A navíc spousta zeleně. Jen jsem se obávala, že než zavolám do realitky, bude už pozdě. Inzerát byl týden starý, ale byt byl ještě k mání. A tak jsem se domluvila na prohlídce.

Byt je ve třetím patře v domě bez výtahu, jenže to mi nevadilo. Na rozdíl od realiťačky jsem se na schodech ani nezadýchala. Byt je starší, ale v dobrém stavu. Hned jsem si uměla představit, kam dám knížky, kde si vyložím nějaké fotografie a tak. A řeknu vám, že ten výhled do vnitrobloku plného zeleně byl k nezaplacení.

Mohlo by Vás zajímat:

Vanda (52): Společné bydlení asi zůstane jenom snem. Můj přítel toto téma vždy nějak zamluví

Pronásleduje mě majitelka bytu

Zbývala už jenom jedna věc. Mělo mě hned varovat, že tady něco nehraje, ale ten byt se mi natolik líbil, že jsem tomu nevěnovala pozornost. "Majitelka bytu má jednu podmínku," řekla mi realiťačka. "Musíme se spolu projít po vnitrobloku. Chce vás vidět," dodala a omluvně se usmála. Pak mi vysvětlila, že to je stará paní, která tráví své dny koukáním z okna. Ale jinak je prý neškodná. Pokrčila jsem rameny a šla se projít. Cítila jsem se trochu trapně, ale ten byt jsem chtěla. Když jsme se pak vracely zpátky, realiťačce došla zpráva a řekla mi, že byt je můj.

A tak jsem se hned druhý den začala stěhovat. Kámoška mi půjčila auto a já všechny své věci naskládala do kufru. Když jsem nesla nahoru druhou krabici, potkala jsem na schodech starou paní. "Tak to vy tady celý den chodíte..." pronesla. "Celý den ne, nesu jenom druhou krabici," řekla jsem jí. "A kolik toho máte?" zeptala se. "Už moc ne, nebojte," usmála jsem se na ni, ale ona pořád vypadala vážně. Stála tam celou dobu, co jsem si nosila věci.

Když jsem šla naposled, otevřely se dveře na sousedním bytě. Vykoukla holka asi v mém věku a zeptala se, jestli tam ta babizna pořád čumí. Přikývla jsem. "U ní bydlíte," pronesla pak tiše. Překvapilo mě, že se mi majitelka bytu nepředstavila. "Tak se držte, umí být docela otravná," řekla moje sousedka a zaplula zpátky. Zůstala jsem tam zkoprněle stát. Co mě asi tak čeká?

Mohlo by Vás zajímat:

Lucka (26): Bydlení s kamarádkou se pro mě stalo noční můrou. Nebaví mě poslouchat její ložnicové hrátky

Z vysněného bydlení jsem musela utéct

Odpověď na mou otázku jsem dostala hned druhý den ráno. V pět mě vzbudilo vytrvalé zvonění. Nejistě jsem se vypotácela z postele a šla zjistit, co se děje. U dveří stála majitelka bytu. "Slyšela jsem na balkoně holuba, ještě to tam zaneřádí..." pronesla bez pozdravu a pajdala k balkonu. Já tam zatím stála a snažila se nejen probrat, ale také pochopit, co se děje. Když si paní prohlédla balkon a zjistila, že zrádný holub tam není, odešla.

Zavřela jsem za ní dveře a vrátila se do postele. Ale už se mi nepovedlo usnout. Bohužel to nebyla její poslední ranní návštěva. Nějaký bizarní důvod si našla tak třikrát do týdne. A vždy zatraceně brzy. Když pak jednou nechtěla pustit mou mámu a stála před ní na schodech, aby nemohla jít dál, řekla jsem si, že toho mám dost. Máma jen koukala, jak jsem se pustila do té staré paní. Pořád mlela něco o tom, že je to bydlení pro jednu osobu. Nechtěla pochopit, že máma se jen přišla podívat, jak se mám.

A tak jsem hned začala balit. V bytě té šílené ženské už jsem nechtěla strávit ani minutu. Kdoví, co by mohla provést, když jsem třeba pryč. Určitě má klíče. Máma mi pomohla balit věci a já si jen povzdechla nad tím, o jaký hezký výhled přicházím. Ale když jsme na schodech potkali tu starou paní a nevraživě na nás koukala, ulevilo se mi, že odcházím...

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Lída (32): Tchyně u nás bydlí už rok. Soužití s ní je nad moje síly už od začátku

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.