Jasmína (42): Babička mistrovsky skrývala svou nemoc. Pravdu jsme odhalili až při úklidu jejího bytu

Dodnes si pamatuji návštěvy u babičky. Byla úžasná, vždy měla napečeno a připravenu spoustu překvapení. Dárky nebyly jen obyčejnými dárky, ale součástí her, které sama vymýšlela. Každý kout jejího bytu skrýval poklad, který jsme mohli objevit po splnění úkolu.

Mohlo by Vás zajímat:

Karolína (36): Vzala jsem si muže, kterého mi vybrala babička. Bála jsem se jí říct, že každý den maskuji stopy našeho soužití

Babička byla dáma se vším všudy

S babičkou byla vždycky legrace. Měla úžasnou povahu, nechtěla vidět slzy ani slyšet křik a všechna vnoučata milovala stejně. Byla to dáma každým coulem, vždy dokonale upravená a nejednoho dědu přiměla se otočit. Ten náš už s námi bohužel nebyl.

Měla neuvěřitelný talent proměnit jakýkoliv kus oblečení v módní kreaci. Obdivovali jsme, jak dokázala z obyčejných věcí vytvořit umělecká díla. Jednou se na mě podívala a s úsměvem řekla: „Co to máš na sobě, kočko?“ „Šaty, co mi koupila mamka,“ odpověděla jsem. Jen se pousmála: „Sundej je, uděláme z nich opravdové šaty.“ A skutečně, výsledek byl ohromující.

Mohlo by Vás zajímat:

Maruška (29): Babička objevila internet a sociální sítě. Teď mi tím komplikuje život

Nenápadné signály, které jsme přehlíželi

Jednou jsme se sestrou přespávaly u babičky. Přišla od sousedky s taškou zavařenin, usmívala se, ale najednou vypadala zmateně, jako by nás nepoznávala. Na chvíli jsme nevěděly, jestli si dělá legraci nebo nás zkouší. Bez vysvětlení šla spát, a to nás znepokojilo. Začaly jsme ji sledovat, ale při dalších návštěvách se nic podobného neopakovalo.

Časem ale těchto zvláštních chvil začalo přibývat. Jednoho dne se babičce podlomila noha a upadla. Přiběhla jsem jí na pomoc, ale ona se jen usmála: „Chtěla jsem si zkusit otočku a nějak mi to nevyšlo, chodím přeci na tanečky s Bedřichem od vedle.“ Tehdy to působilo jako vtip. Až zpětně mi došlo, že to byly první projevy její nemoci.

Mohlo by Vás zajímat:

Petra (21): Moje babička natahala k sobě domů spoustu koček. Bojím se, že péči o ně dlouho nezvládne

Babička svou nemoc dlouhé měsíce skrývala

Když nám zavolali z nemocnice, byla jsem v šoku a okamžitě běžela za babičkou. Už nevnímala a diagnóza Alzheimerova nemoc nás všechny zaskočila. Přesto jsme doufali, že se vrátí domů. Chtěli jsme, aby se cítila dobře, a tak jsme se pustili do úklidu jejího bytu.

To, co jsme našli, nás ohromilo. Poznámky v šuplících, fotky se jmény, deník, diktafon s připomínkami, kartičky s instrukcemi. Tajně k ní docházela ošetřovatelka. Když jsme se s ní setkali, jen se pousmála: „Vaše babička nechtěla, abyste ji litovali. Chtěla jen naplno žít.“

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Eva (37): Najala jsem kamarádku jako chůvu. Brzy jsem ale pochopila, že jí nešlo o děti, ale o mého manžela