Hubnutí ženy mnohdy vnímají jako předem prohraný boj. Udržet chutě na uzdě a bičovat vůli k pohybu vyžaduje úsilí, které je ale pro dotyčné častěji trápením. Studie však říká, že tu může existovat důvod, proč je hubnutí pro ženy náročnější než pro muže.
Do hlavních rolí obsadili výzkumníci z Univerzity v Aberdeenu myši a léky na obezitu. Ty, co jsou současně k dostání na trhu, podporují produkci mozkových hormonů zvaných pro-opiomelanokortiny (POMC), které řídí chutě, výdej energie a povzbuzují k pohybu.
Rozdíly u mužů a žen
Vědci ale přišli na to, že tyto hormony pracují jinak u mužů a u žen. Zatímco u myších samic pomohly regulovat chutě, u samců navíc fyzickou aktivitu a výdej energie.
„Takže zatímco léky, které cílí na hormony POMC, mohou efektivně redukovat chutě u žen, podle našich důkazů se nenapíchnou na signály v našem mozku, které ovlivňují fyzickou aktivitu a výdej energie,“ řekla profesorka Lora Heisler z Univerzity v Abdeenu, vedoucí projektu.
Část mozku, která má významný vliv na to, jak využíváme zkonzumované kalorie, tedy efektivněji funguje u mužů než u žen. A to může být jedna z příčin, proč ženy častěji naříkají na to, že nemohou zhubnout.
Ignorace pohlaví
„[Tento výzkum] by mohl mít rozsáhlé dopady na léky proti obezitě, které v současnosti těžce ignorují pohlaví individuality,“ doplnila Heisler. Na výzkumu spolupracovaly týmy z Univerzity v Cambridgi a z Michiganské univerzity. Publikoval je časopis Molecular Metabolism.
S nadváhou nebo obezitu se v současnosti potýká 66 % mužů a 57 %, žen. Předpokládá se ale, že do roku 2030 se čísla zvýší na 74% v případě mužů a 64 % v případě žen.