Jindřiška (54): Manžel je jako malý kluk. Aby mohl ujet na kole svých 100 kilometrů denně, utíká tajně z domova

Manžel Bořek od mládí rád jezdil na kole. V partě kamarádů hodně trénují, mají drahá silniční kola a dresy. Dokáží ujet za pár hodin i 150 km. Nejprve to byl jen sport, ale postupem času mám pocit, že jde o závislost.

Mohlo by Vás zajímat:

Běla (46): Byla jsem závislá na dětech a nechtěla od nich nikam odjet. Vyléčil mě až manželův rázný zásah

Manželovo chování se neslučuje s rodinným životem

V partě cyklistů jsou i mladí kluci. Manžel s nimi chce za každou cenu udržet krok. Kolikrát přijede totálně vyřízený, až mám o něj strach. Z posledních sil se vykoupe a musí si lehnout. Ale i z postele na mě vítězoslavně volá: "Kdybys to viděla. To jsem jim dal! Měli co dělat, aby mi stačili. O generaci mladší chlapi!" Kromě vyjížděk s partou začal manžel trénovat i samostatně. Zdůvodňuje to tím, že musí makat, aby těm mladým chrtům stačil.

Začínám být z jeho chování zoufalá. Po příchodu z práce manžela nic nezajímá. "Bořku, odpoledne potřebuji, abys posekal trávu. Už je zase vysoká. Slyšíš mě?" vyzývala jsem ho. Odpověď byla jako vždy stejná. Slibem mě nezarmoutí, a tak řekl, že se na to vrhne během odpoledne. Jenže jsem odešla na toaletu a Bořek toho sprostě využil. Rychle se převlékl do dresu, nasadil si helmu a odjel na kole. Vím, že se vrátí za několik hodin, opět v naprosto zdevastovaném stavu.

Mohlo by Vás zajímat:

Jirka (49): Manželka je závislá na mrkvi. Jednou jsem tak na dovolené musel řešit dost prekérní situaci

Manžel mi kvůli kolu doma s ničím nepomůže

Nemáme žádný společný život. Chová se jako dítě, a začal mi dokonce lhát. Například se dohodneme, že druhý den pojedeme po práci na výlet. Manžel mi to slíbí, ale ví, že na žádný výlet nepojede. Rafinovaně uteče na kolo. Po příchodu z práce mi tenkrát řekl, že v garáži jen opraví světlo na autě a hned vyrazíme. Zatímco jsem se oblékala, on na sebe hodil dres a z okna jsem jen zahlédla jeho zadek na kole. Klasicky se vrátí až navečer, zpocený, spokojený a unavený. Bez omluvy se vysprchuje a jde spát.

Nebudu lhát, že už jsem z Bořka otrávená. Jeho závislost je tak silná, že je mu vším. Je mu úplně jedno, co si o tom myslím. Je mu jedno, že mi doma s ničím nepomůže. Je mu úplně fuk, že je špatný manžel i otec. Zajímá ho jediné - najet svou dávku kilometrů. Předhonit mladší kamarády a mít ze sebe dobrý pocit, že ještě nepatří do starého železa.

Mohlo by Vás zajímat:

Danuše (71): Každý týden si musím vsadit, když náhodou vynechám, je mi zle. Bojím se, že jsem závislá

Už se bojím i o manželovo zdraví

V různých modifikacích se situace opakují. Manžel zkrátka musí každý den ujet svých sto kilometrů. Bohužel se stane, že mi telefonuje, že uklouzl na listí a má zlomenou ruku. To pro něj jezdím autem. Nebo jednou spadl z kola, když závodil s mladými kluky z party, a narazil hlavou do stromu. To ho odvezl vrtulník a jela jsem za ním do nemocnice přes půl republiky. Přes zimu manžel drtí kilometry na domácím cyklotrenažéru.

Když jsem si ho brala, věděla jsem, že má kolo rád, ale za těch 30 let společného života se jeho záliba změnila v závislost. Nemusím říkat, že doma je spousta věcí v dezolátním stavu, protože manžel nemá čas nic opravit. A vlastně ani sílu. Kamarádky mi říkají, ať jsem ráda, že nechodí do hospody nebo za milenkami. Věřte mi, ani závislý cyklista není žádná výhra. Rozvádět se už ve svých letech ale nebudu.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Hana (40): Po 20 letech jsem utekla od manžela alkoholika. Tchyni se to nelíbí