Jiřina (27): Společné bydlení s tchánem mi ničí nervy. Nejhorší je, že manžel se odstěhovat nehodlá

Příběhy o tchánech a tchyních: Společné bydlení s tchánem mi ničí nervy. Nejhorší je, že manžel se odstěhovat nehodlá
Zdroj: Freepik

Jiřina souhlasila, že bude žít se svým manželem v domě, kde bydlí i jeho otec. Jejich soužití ale přináší četné problémy a Jiřina cítí, že už to dlouho nevydrží.

Adéla Šťastná
Adéla Šťastná 01. 06. 2024 15:00

"Tatínku, prosím, nepouštějte kočky do kuchyně," naléhala jsem už poněkolikáté na tchána. Marně. Opakovaně se mi stalo, že jsem se v práci zakousla do svačiny a vytahovala z pusy kočičí chlupy. V noci tchán pustil kočky do kuchyně a já ráno přehlédla zkázu na kuchyňské lince.

Tchán je svéráz a není to s ním jednoduché

Když jsme se s Kamilem brali, měli jsme v plánu si pronajmout byt ve městě. Jenže Kamil vyrůstal sám s otcem a nakonec ho nedokázal opustit. "Lásko, nezlob se, nemůžu tady nechat tátu samotného," dělal na mě psí oči. "Táta je v pohodě, bude se nám žít v domě líp než v bytě. A ušetříme," argumentoval. Souhlasila jsem, ale přesvědčená jsem o našem kroku nebyla.

Měli jsme s Kamilem své pokoje v patře. Manželův otec bydlel trvale v přízemí, kde se nacházela i společná kuchyň. Tchán byl hodný člověk, ale měl své zajeté rituály. Například se nikdy nezouval a chodil v botách v celém přízemí. Všude se válely jeho věci. Nic nedokázal vyhodit, a když něco nepotřeboval, tak to odložil někde v domě.

Tchán pouští do kuchyně domácí zvířata

Snažila jsem se společné prostory uklízet. Ale stačilo, aby bylo venku mokro, a nebylo znát, že jsem podlahu setřela. Nejvíc mě vytáčelo, že tchán pouštěl domů i zvířata. Běžně se tu procházel pes, asi čtyři kočky a někdy jsem natrefila i na slepici. Dokázala jsem tolerovat nečistoty na zemi, ale zvedal se mi žaludek, když jsem viděla zvířata i na kuchyňské lince.

Když jsem chtěla začít vařit, vždy jsem musela nejprve vydesinfikovat pracovní prostor. Tchán pokaždé poznamenal: "Jiřinko, nesmíš být taková fiflena. To je čistá špína." A zmizel ve svém pokoji. Jen jsem slyšela, jak si lehl na postel v montérkách a pustil si televizi. Ale to mi bylo jedno, jak žije u sebe.

Oporu v manželovi jsem nenašla

"Lásko, jak chceš v této špíně vychovávat děti?" ptala jsem se často Kamila. Ten vždy pokrčil rameny a odvětil, že on v tomto prostředí vyrostl a je zdravý. "Tak alespoň řekni tatínkovi, aby byl ohleduplnější, nežije tady sám," prosila jsem. Kamil mi slíbil vše, ale otci nikdy nic neřekl.

Zatím máme po svatbě teprve krátce, ale už teď vnímám, jak velký problém jednou z této situace může vzniknout. Mám manžela, který nechce nic řešit, natož se stěhovat jinam. Žiju s tchánem, který je bordelář a já to po něm uklízím. V kuchyni se štítím nechat nějaké jídlo na stole, jelikož nevím, jaké zvíře mi ho olíže. Tchán nemládne a lze předpokládat, že se o něj budeme starat i nadále. Pevně věřím, že mi manžel se vším pomůže a spolu to zvládneme.

Další příběhy ze života →

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.

Uzlinka z Pelíšků nám prozradila, jak se chystá na roli maminky: Stihnu porodit před čtyřicítkou, říká Silvie Maryško

Uzlinka z Pelíšků nám prozradila, jak se chystá na roli maminky: Stihnu porodit před čtyřicítkou, říká Silvie Maryško

Související články

Další články