Jiřina (38): Smířila jsem se s tím, že mě partner nikdy nepožádal o ruku. Pak do mě na dovolené jeden chlap rýpal, proč nejsem vdaná

S Jirkou jsme spolu devatenáct let. Žijeme, jak se říká, na psí knížku. Vychováváme dvojčata, která za dva roky oslaví plnoletost.

Mohlo by Vás zajímat:

Aneta (33): Chtěla jsem za nevěrou mého přítele udělat tlustou čáru a začít znovu. Jenže nepomohla ani žádost o ruku

Sny o svatbě jsem pohřbila

Když jsem zjistila, že jsem těhotná, tajně jsem doufala, že si mě Jirka vezme. Neudělal to, a tak jsem očekávala, že se stanu vdanou paní po narození dětí. Pracovala jsem na sobě a v rekordním čase jsem se vrátila na původní váhu, v očekávání, že budu požádána o ruku.

Když mě Jirka obdivoval za mou pevnou vůli při každodenním cvičení, s úsměvem jsem mu několikrát odpověděla: „Tak... máme děti, nechci být tlustá nevěsta. Chci, aby mi to na svatbě slušelo...“

Jirkovi ani tyto náznaky, že bych si přála být vdanou paní, nestačily. Má touha nebyla naplněna. Do školky jsem chodila vyzvedávat děti s odlišným příjmením, stejné to bylo na základní škole. Přiznám se, že tato skutečnost byla největším zklamáním mého života. To, že chlap, kterému jsem porodila děti, nenašel koule udělat ze mě oficiálně svou ženu.

Mohlo by Vás zajímat:

Karla (44): Zažila jsem pocit zadostiučinění. Půl roku po rozchodu mě kontaktoval bývalý partner a chtěl by se vrátit

Vyrovnala jsem se s tím

Jirka je skvělý partner. Jsme sehraná dvojka, umíme spolu komunikovat a dohodneme se na všech provozních záležitostech. Jsme si v životě oporou. Jen téma svatby bylo ožehavé. Byly doby, kdy jsme se kvůli tomu i hádali. Jirka argumentoval, že čím víc na něj tlačím, tím menší má chuť požádat mě o ruku.

Začala jsem to tedy ignorovat. Celé roky se nic nedělo, žádost o ruku nepřišla. Až jsem to vzdala. Vyrovnala jsem se s tím a ulevilo se mi. Přijala jsem svou roli družky a partnerky. Nikoliv manželky. V posledních letech si na toto staré bolístko už vůbec nevzpomenu. Není to pro mě důležité.

Mohlo by Vás zajímat:

Agáta (31): Kvůli nemocné mamce jsem nemohla jít na svatbu své sestřenice. Její žádost o peníze mi vyrazila dech

Zasáhlo mě to

Před časem děti odmítly jet na s námi dovolenou, a tak jsme s Jirkou poprvé po dlouhé době vyrazili sami. Zaplatili jsme si poznávací zájezd do Ománu. Čtrnáct dní jsme měli v malé skupině lidí poznávat tuto zemi. Zájezd probíhal hladce. Zdálo se nám, že jsme si všichni sedli i lidsky. Až na jednoho staršího muže, který měl nějaké poznámky ke každému. A došlo i na nás.

„A proč si tě Jirka nevzal? To ti to nevadí? To já... když jsem poznal Aničku, hned jak to bylo možné, jsem ji požádal o ruku. Ona se totiž kvůli mně rozvedla,“ rýpl do mě. A samozřejmě trefil do černého. Usmál se významně na svou ženu a pokračoval ve stejném duchu, že když jsou ve vztahu děti, měla by se utvořit rodina. „Hele, v naší skupině jste jediní, co nejsou sezdáni. Všimla sis toho?“ zasmál se. Ten večer mi lezl neskutečně na nervy a dalo mi dost práce, abych se tvářila nad věcí.

Ten chlap dokázal detekovat problém a pak ve správný čas lidem podsouval, že v jejich vztahu je něco špatně. Měla jsem ho plné zuby a zkusila jsem ho odpálkovat. „Nezlob se, toto pro mě není téma. Pleteš se do věcí, do kterých ti nic není. Navíc to jako problém nevnímám. Bavme se o něčem smysluplném...“ namítla jsem.

Bohužel jsem cítila, že mě jeho slova zasáhla víc, než jsem si byla schopná připustit. Jirkovi jsem nic neřekla, ale toho večera jsem do polštáře potají uronila nejednu slzu...

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Nela (29): Místo žádosti o ruku mě přítel vzal na paintball. O prstýnku si můžu nechat jen zdát

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.