Facebook
Instagram
Jitka nedá dopustit na svou tchyni. Před časem jí pomohla elegantně vybruslit z trapné situace, která nastala na rodinném setkání. Takovou tchyni by jí leckdo mohl závidět.
Můj vztah s tchyní byl výborný hned od prvního setkání. Proto jsem neváhala, když můj manžel Libor navrhl, abychom žili společně s jeho rodiči. I když pocházím z malé vesnice a jeho rodina je z města, nikdy se nade mnou nepovyšovali. Hlavně moje tchyně se ke mně vždy chovala laskavě.
Necítila jsem se příjemně
Obzvlášť si pamatuji na událost, která se stala krátce po naší svatbě s Liborem. Navštívili nás jeho příbuzní, sestřenice Hanka s manželem, které jsem do té doby neznala. Žili delší dobu v zahraničí, kde si nashromáždili značné jmění. A nijak se tím netajili. Dorazili v naprosto novém a luxusním bavoráku. Všimla jsem si, jak Libor při pohledu na jejich auto obdivně a trochu toužebně vzdychl.
Hanka měla na sobě značkové oblečení a spoustu zlatých šperků. Ačkoli jsem se nikdy neoblékala v sekáči, vedle ní jsem si připadala chudě. V té době jsme s Liborem neměli moc peněz. Zrovna jsme skončili školu a do značné míry spoléhali na podporu jeho rodičů.
Uvařila jsem kávu a připravila drobné pohoštění. Protože přijeli neohlášeně, nestihla jsem připravit nic lepšího. Rozhovor trochu vázl. Hanka vyprávěla o jejich skvělém životě v zahraničí, my jen zdvořile přikyvovali. Po chvíli se chlapi zvedli a vyšli ven na cigaretu. Jakmile jsme s Hankou zůstaly samy, pohlédla na mě takovým zvláštním způsobem.
„Libor je vážně fešák. Kdybychom nebyli příbuzní, sama bych o něj měla zájem...“ pronesla s úsměvem.
Nevěděla jsem, co mám na to říct.
„Víš, vždycky mě přitahovali vyloženě mužní chlapi. Hned tak někdo mě neupoutá. Můj Adam je pravý chlap...“ dodala.
„Jak to myslíš?“ zeptala jsem se, zaskočená její poznámkou. Ano, byl vysoký a dalo by se říct, že i pohledný, jenže označit ho za vzor mužnosti mi přišlo přestřelené. Byla jsem nervózní, sotva jsme se znaly a ona už zabrousila do tak osobních věcí...
Tchyně mi přišla na pomoc
„Nedělej, že to nechápeš,“ zasmála se Hanka. „Každej normální chlap je na hezký ženský, dobrej chlast a naleštěný auto...“
Zoufale jsem hledala nějakou pohotovou reakci, ale nic mě nenapadlo.
„Upřímně, vypadáš docela dobře,“ pokračovala a sjela mě pohledem. „Není divu, Libor si vždy vybíral pěkné holky. Pamatuju si, jak jednou v létě...“ nedokončila větu, protože do pokoje vešla tchyně s talířem jednohubek.
Pohlédla na Hanku, jako by slyšela celý předchozí rozhovor. „Přinesla jsem něco na zub,“ řekla a položila tác na stůl. „A víš co, Hanko, máš pravdu, můj syn je opravdový chlap a nikoho lepšího než Jitku si vybrat nemohl,“ mrkla na mě.
„Když už padla zmínka o alkoholu, Libor si občas dá víno nebo pivo při fotbale, ale jinak nepije,“ dodala jsem a vděčně se podívala na tchyni.
„A čím jezdíte?“ vyptávala se dál Hanka.
Měla jsem přiznat, že máme ojetý fiat koupený od známého za peníze od rodičů? Naše auto bylo zcela vyhovující, ale Hanka by z toho měla akorát legraci. Také jsem nechtěla, aby Libora poměřovala jen podle auta. Přemýšlela jsem, jak slušně neodpovědět, když se znovu objevila tchyně, která zjevně něco zaslechla...
Moje tchyně je poklad
„No, Hani, koukám, že už jsi tu dlouho nebyla,“ řekla se smíchem. „Měla bys vědět, že tady se situace s auty úplně obrátila. Když teď někdo přijede takovým bourákem jako vy, lidi na něj koukají dost podezíravě,“ mrkla na mě se spikleneckým výrazem. „Rozumíš, jak to myslím? U nás platí: čím dražší a vymazlenější auto, tím spíš si něco kompenzuješ...“
„Jak to?“ divila se Hanka a nejistě si tchyni prohlížela.
„Víš, když si chlap pořídí takové fáro, často si tím hodlá dokázat, jak moc je mužný...“ pronesla tchyně nevinně a posunula směrem k ní talíř s jednohubkami. „Klidně si dej.“
„Děkuju, teto, ale nedám si. Držím si linii, vyhýbám se bílému pečivu,“ ohradila se Hanka, očividně nevyvedená z míry. Přestala se předvádět, zato se tvářila ještě popudlivěji. Když se její manžel vrátil, vrhala na něj divné pohledy.
Tchyně zase spiklenecky mrkala na mě. Není divu, že ji mám tak ráda. Zachránila mě z nesmírně trapné situace, z níž bych sama jen stěží vybruslila...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
