Sabina (33): Tchán deptá mou skvělou tchyni. Bojím se o její zdraví a chtěla bych jí pomoct

Marie je nejlepší tchyně, jakou bych si mohla kdy přát. „Sabi, přijď na kafe, zkoušela jsem nový vege recept,“ volá mi, jako bych byla její vlastní dcera. Ví, že jsem vegetarián a jen kvůli mně se učí vařit a péct bez masa! Navíc nemá naprosto potřebu to jakkoliv komentovat, jako všichni ostatní. Naše přátelství se prohloubilo, když jsem pochopila, jak těžký život doma má, i když ona sama si nikdy moc nestěžuje. Její muž se k ní chová hrozně; uráží ji a ponižuje, a to i před lidmi, vyčítá jí maličkosti, je pro něj zkrátka méněcenná. Když jsem u nich na návštěvě, sotva se ovládám!

Mohlo by Vás zajímat:

Hanka (37): Moje máma a tchyně se nesnášejí. Soupeří o vnoučata, děti z toho už mají trauma

Nemám to prý řešit!

Tchyni jsem už mnohokrát řekla, že by ten křik a urážky neměla snášet, to se tak bude jednou chovat k babičce před vnoučaty? „Sabinko, já už si zvykla,“ řekne mi vždy. Jenže já si zvyknout nehodlám! O všem jsem se pokoušela promluvit i s Davidem, jejím synem a mým manželem. Čekala jsem, že se přidá na mou stranu, že spolu něco vymyslíme a mámy se zastane. Jenže on vždy jen otráveně protočil oči!

„Jestli to mámě nevadí, tak já to řešit nebudu. Táta se nikdy nezmění a máma je zvyklá,“ sdělil mi. „A tobě je jedno, jak se k ní chová? Je to tvoje maminka!“ zeptala jsem se vytočeně. Pokrčil rameny a jen podotkl, že to jako dítě také zažíval a už ho to prostě nerozhodí. A pak řekl ještě něco, co mě nadzdvihlo ze židle: „A ty se do toho nepleť, nejsou to tvoji rodiče!“

Mohlo by Vás zajímat:

Iva (27): Tchyně se u nás chovala jako doma. Přehnala to, když se podívala do mého nočního stolku

Uráží ji i před námi

Jenže pro mě je Marie něco jako druhá máma, navíc k nim chodíme velice často, pomáháme jim s hospodářstvím, a tak vše poslouchám skoro ob den. S vlastní máti si nerozumím, já i sestra jsme ji přestaly zajímat, když si našla přítele a „adoptovala“ jeho rodinu.

Tchyně tvrdí, že si zvykla, ale když jsem jí nedávno mluvila do duše – ten chlap ji před námi nazval tupou slepicí – měla na krajíčku. I přesto ho však hájila: „On to tak nemyslí, je tak holt vychovaný, vždyť to bylo dříve na vsi normální“. Ale to nebyla pravda, i já vyrostla na vesnici a naši se k sobě, i přestože se nakonec rozvedli, nikdy takto nechovali. Ani v celé širší rodině jsem nic podobného nezažila, a Marušce jsem to také mnohokrát řekla.

Mohlo by Vás zajímat:

Hana (27): Tchyně si myslí, že dokáže mou dceru vychovat lépe než já. Dělá z ní rozmazlenou princeznu

Mám o ni strach

Přemýšlím co dál. Chápu, že to není úplně má věc, ale mám Marii moc ráda a jsem součástí rodiny! A také se o ni i bojím, v poslední době je stále nemocná. Cítím, jak vnitřně trpí, a vím, že se bolest duše časem projeví i na těle. Nebyla by první ani poslední žena, která by z velkého trápení vážně onemocněla. I má sestra se po vážné nemoci odhodlala odejít od manžela, zažívala s ním mnoho let podobné situace.

„Sabi, nejvíc nechápu Davida, copak je normální, že se mámy nezastane. Ty si ho vážíš?“ řekla mi tehdy a pohádaly jsme se. Jenže já vím, že měla pravdu. David by se měl své maminky zastat, jenže on to odmítá a já nechci dělat v rodině „vlny“, moc se o tchyni bojím, cítím, že je toho na ni po letech už moc.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Natálie (33): Tchyně tvrdí, že je vážně nemocná. Podle mě lže, abychom jí rychle dali vnouče

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.