Facebook
Instagram
Táňa se ošklivě pohádala se svou budoucí tchyní. Ta ji pozvala k sobě na kávu a kus řeči, ale od nevinných témat se rychle dostala k něčemu, do čeho jí nic není. A Táňa si to nenechala líbit.
Když jsem poprvé potkala Jaroslavovu matku, byla jsem přesvědčená, že jsem vyhrála jackpot. Byla milá, zdvořilá a stále se usmívala. Zahrnovala mě pozorností a opakovala, jak moc ji těší, že si její syn našel zrovna mě.
Ale čím lépe jsem ji poznávala, tím víc mé nadšení opadávalo. Zjistila jsem, že její úsměvy jsou jen maska. Ve skutečnosti to byla mimořádně nepříjemná žena, která si nebrala servítky a necítila potřebu brát ohledy na city druhých. Ačkoli jsem jí nikdy nic neudělala, často jsem se stala terčem jejích nepříjemných poznámek.
Někdy jsem měla pocit, že z našeho vztahu vůbec nemá radost a snaží se nás rozdělit. Všechno jsem tiše snášela, protože Jaroslava miluji a nechci ho zraňovat hádkami s jeho matkou. Ale nedávno mi došla trpělivost...
Budoucí tchyně mě pozvala na návštěvu
Minulou sobotu mi tchyně brzy ráno zavolala a pozvala mě k sobě na návštěvu. Jen mě. Bez Jaroslava. Zdálo se mi to podezřelé, a tak jsem se jí zeptala, o co jde. Tvrdila, že si se mnou chce popovídat jako žena se ženou, zasmát se a poplkat, protože muži by tomu prý jen překáželi. Nevěřila jsem jí ani slovo, ale souhlasila jsem. Byla jsem zvědavá, co plánuje.
Ze začátku bylo všechno v pořádku. Nalévala mi kávu, nabízela koláč a vyprávěla rodinné historky. Pak ale změnila téma. „Jaroušek říkal, že nechceš mít děti hned po svatbě, ale že plánuješ těhotenství až za pár let,“ usmála se.
Ten falešný úsměv jsem už znala, a tak se mi v hlavě okamžitě rozsvítila červená kontrolka. „Ano, to je pravda. Je v tom nějaký problém?“ podívala jsem se jí přímo do očí.
„Ne, samozřejmě že ne. Jen přemýšlím, jakou mám záruku, že se vůbec někdy dočkám vnoučat.“
„Buďte klidná. Miluju děti. Jednou je určitě budu mít,“ odpověděla jsem.
„To je hezké, ale úmysl nestačí,“ zakabonila se.
„Co tím myslíte?“
„No, že vlastně nevím, jestli jsi vůbec plodná. Možná bys měla zajít na testy. Ještě před svatbou. Nerada bych, aby byl Jaroušek později zklamaný...“
Do toho jí nic není
Nemohla jsem uvěřit vlastním uším. A zřejmě to na mně bylo vidět.
„Proč jsi tak překvapená? Nekoukáš na zprávy? Spousta mladých žen má dnes problém otěhotnět...“ řekla a nasadila soucitný výraz.
„Ano... ale pokud vím, problém často bývá na straně mužů a jejich nekvalitních spermií. Poslala byste tedy na testy i Jaroslava?“
„Jak se opovažuješ! Muži v naší rodině byli v tomhle ohledu vždycky mimořádně schopní!“ rozčílila se.
„A ženy v mé rodině jsou plodné. Máte ještě něco?“ vyjela jsem na ni.
„Vlastně ano, ještě jednu otázku,“ dodala.
„Jakou?“ procedila jsem skrz zuby.
„Nemáš náhodou Touretteův syndrom?“
„Prosím?“
„Je to vážná nemoc. Měla by ses na to zeptat rodičů...“
„Vím, co to je,“ přerušila jsem ji. „Proč se ptáte?“
„No, nějak divně ti cukají čelisti. Máš často takové tiky?“ zeptala se.
Nemohla jsem uvěřit, kam až zašla. „Ne. Jen v jedné situaci...“
„A to kdy?“
„Když musím poslouchat ty vaše nesmysly!“
Nemluví se mnou
Dokážete si představit, co následovalo? Tchyně oněměla. Nikdy předtím jsem s ní takhle nemluvila. Ale nikdy mě také takhle nerozzlobila. Zůstala stát s očima dokořán... a já prostě vybuchla. Křičela jsem, že si nenechám líbit žádné další urážky ani ponižování, že už mám dost jejích hloupých dotazů.
„Od teď se ke mně budete chovat s respektem, nebo na dobré vychování zapomenu úplně!“ řekla jsem na závěr.
Všimla jsem si, že se těžce nadechuje a chytá se za srdce. Ne, infarkt nedostala. Lidi jako ona jen tak něco neskolí. Od té doby se mnou nepromluvila ani slovo. Chodí kolem s ublíženým výrazem a všem v rodině vykládá, jak strašná jsem a jak ji bolí, že Jaroslav svatbu nezrušil.
Ta bezcitná stará ropucha! Dokonce i Jaroslav pochopil, že to ona mě ponižovala a urážela jako první. Já jsem se jen bránila...
Další příběhy ze života →
